5°C
Manžel byl neschopný lenoch. Nejraději ze všeho seděl v kuchyni na lavici, nohy položené na stole, před sebou kávičku a kulisu mu dělalo rádio. Zvykla jsem si, že si musím poradit sama.
Jednou, když jsem nestíhala, nechala jsem ho, aby vykoupal děti. Za chvíli se z koupelny začaly ozývat divné zvuky. Když jsem tam doběhla, zděsila jsem se. Děti, které seděly v teplé vodě, začala můj muž sprchovat studenou. Chudinky začaly „pobíhat“ a poskakovat ve vaně a vřískaly. Už jsem jen čekala, až některé z nich spadne a rozbije si hlavu. Na mou otázku, co dělá, odpověděl: „Otužuju je.“ Dobře se bavil a pokračoval, proto jsem mu rychle vytrhla sprchu z ruky.
Na celý incident jsem zapomněla. Na mysl mi to přišlo jednou, když se šel manžel koupat. Zbožňoval, když se mohl naložit do vany plné horké vody. A tehdy mě to napadlo. Napustila jsem si plný kýbl studené vody a vešla do koupelny se slovy: „Miláčku, jdeme se otužovat!“ Vyskočil na nohy, překřížil ruce, aby si uchránil co možná největší část těla, ale neměl kam utéct.
„Proboha, neblázni!“ křičel. „Ale miláčku, musíš se otužovat, abys byl zdravý,“ křičela jsem na něj. A pak jsem na něj studenou vodu vylila! Vyskakoval, popadal dech a křičel. Spokojeně jsem odešla z koupelny. Kdyby náhodou chtěl příště zase něco zkoušet na dětech, tak ať si to nejdříve vyzkouší na sobě. Nemyslíte? Dnes už jsem několik let šťastně rozvedená, ale na tohle si občas s úsměvem zavzpomínám.
Čtenářka Elena
