Nikdy mi to nevadilo, měla jsem vedle sebe milého muže, který byl i podle mínění jiných velmi zábavný. A já si tenkrát myslela, že i spolehlivý...

Postupně se nám narodili tři chlapci, pořídili jsme si i auto a často jsme jezdili na výlety po celé republice. Byli jsme docela uzavřená rodina, možná i kvůli častému stěhování jsme neměli opravdové přátele. Vždycky jsme měli kolem sebe jen spoustu známých. Manžel nakonec práci státního zaměstnance opustil, ale stěhování přesto nebyl konec, protože neustále hledal lepší práci.

Začala jsem zjišťovat, že vlastně nežijeme spolu, ale spíš jen vedle sebe. Náš intimní život byl problematický už od začátku, manžel vyžadoval sex jen jednou týdně, potom mu stačil jednou za 14 dní a nakonec jen jednou měsíčně. Byla jsem s dětmi často sama doma, protože můj muž pracoval na směny a míval noční. Pak získal vedoucí místo a nám se konečně začalo blýskat na lepší časy.

Ale stalo se něco, co naprosto zvrátilo moji důvěru v něj. Začalo to telefonáty, které naznačovaly, že mě s někým podvádí. Odjel na vojenské cvičení, já jsem za něj převzala výplatu a hned jsem volala do účtárny, že se asi spletli, protože mi dali o pár stokorun víc než obvykle. Nespletli se. Manžel mi část výplaty zatajoval. Když se vrátil ze cvičení, odmítl se o tom se mnou bavit. Pak podal výpověď a zase jsme se stěhovali, protože si našel práci v Brně. S překvapením jsem zjistila, že své slušné místo vedoucího opustil kvůli fyzické práci.

Brzy se chytil party kamarádů, já prožívala velké zklamání, neměla jsem nikoho, komu bych se mohla svěřit, a tak jsem sáhla po skleničce...

A pak to přišlo! Ve svých 47 letech jsem zažila šok! Manžel nekomunikoval s nejstarším synem, protože žil s mužem. Chodívala jsem za ním tajně. A právě syn mi připravil nepříjemné překvapení, ze kterého jsem se dodnes nevzpamatovala. Jednou mi řekl, že táta je jako on. Tedy homosexuál! Nejdřív jsem se hystericky rozesmála, pak jsem plakala, zkrátka zhroutila jsem se. Celý život jsem žila s mužem, který mě podváděl - a taky s mužem! Manžel se o tom se mnou opět odmítl bavit - prý je to jeho věc. Syn mě přemlouval, abych se rozvedla, ale já to odmítla. Nedokázala jsem udělat tak razantní změnu po letech soužití s mužem, přestože mě tolik ranil.

Od té doby jsme žili každý ve svém pokoji a já jsem nesnesla už ani to, aby mě třeba jen vzal za ruku. A život mu připravil nepříjemné překvapení. Po dnes už celkem banální operaci se začal chovat zmateně a vůbec si neuvědomoval, proč to dělá. Lékařka nám řekla, že tak se v počátcích projevuje Alzheimerova choroba...

Oběma nám začalo peklo - musela jsem být neustále ve střehu, protože můj muž začal být nebezpečný svému okolí, v nemocnici dokonce napadl lékaře. V té době jsem vážila pouhých 48 kilogramů... Až po několika letech jsem se dočkala úlevy, bohužel se tak stalo v době, kdy můj muž skončil v nemocnici na uzavřeném oddělení. Uplynulo jen pár dní a už mě vůbec nepoznával. Když zemřel, ani mě to tolik nebolelo.

Obrovské zklamání, které mi v životě připravil, bylo silnější... Jsem už 10 let vdova a musím říct, že to jsou nejhezčí roky mého života. Kdyby mi býval řekl o své orientaci hned na začátku, když jsme byli mladí, mohli jsme se rozejít jako slušní lidé a já mohla najít štěstí jinde. Mohli jsme oba prožít spokojené životy bez přetvářky. Přesto těch 42 let, které jsme spolu prožili, nelituji - mám děti, vnoučata.

Považuji za důležité, aby mladí lidé hned na začátku vztahu mluvili úplně o všem, nenechali se odbýt a vyjasnili si hned zkraje své postoje úplně ke všemu, co je může v životě potkat. Je třeba udělat maximum pro to, aby je později nepotkalo rozčarování, nebo dokonce zklamání podobné tomu, jaké jsem prožila já.

Ludmila