9°C
Po nekonečně dlouhé době strávené v nemocnici a po ozdravných koupelích jsem se dala jakž takž do pořádku. Alespoň po zdravotní stránce, můj osobní život byl ale v troskách.
Manžel nás opustil, psychicky to nezvládl. Následoval rozvod a já zůstala s dcerou sama. S pomocí své rodiny jsem to naštěstí zvládala, ale připadala jsem si opuštěná. Cítila jsem, že kromě rodiny vedle sebe nemám milujícího člověka, který by mě objal.
Jednou minulý rok jsem šla opět na pravidelnou rehabilitaci. Druhý den po přijetí mě poslali na rentgen do nemocnice. Doprovázel mě velmi příjemný a hezký sanitář. Slovo dalo slovo a vyměnili jsme si telefonní čísla. Poté jsme se poznali blíž a já se do něj beznadějně zamilovala. I když mezi námi přeskočila ta pověstná jiskra, bála jsem se reakce své dcerky i rodiny. Zbytečně.
Seznámení a všechno kolem proběhlo perfektně. Stále spolu chodíme a já jsem strašně šťastná. Už vím, se by se člověk neměl vzdávat, stačí jen věřit.
Čtenářka Zuzana
