I minulou zimu jsme měli jet na týden na hory. Po silvestru jsme se ale rozhodli, že nebudeme čekat až do února a vyrazíme na jednodenní lyžovačku už v lednu.

Vyjeli jsme brzy ráno, abychom byli na svahu co nejdéle. S manželem jsme se střídali na dětské sjezdovce u syna. Svítilo sluníčko, bylo nádherně a my byli spokojení. K poledni jsme vyrazili a koupili si každý klobásu "na stojáka". Pak jsme si dali pro zahřátí čaj a šli opět na svah.

Obdivovala jsem našeho šestiletého syna, že není unavený, ale lyžování ho bavilo. Kolem čtvrté hodiny ho však přece jen zmohlo a sundal si lyže. Dohodli jsme se s mužem, že si každý dáme poslední jízdu a pak pojedeme domů.

Foto jsme pořídili v den mé nehody.

Autor: ilustrační foto: SHUTTERSTOCK.COM

První jel manžel. Červenou sjezdovku sjel na lyžích a my ho zezdola se synkem pozorovali. Pak jsem jela já. Vzala jsem si snowboard a vyrazila na vlek. Na závěr celého dne jsem si vybrala obtížnější část kopce. Už když jsem vyjela, mi bylo jasné, že jsem si ukrojila příliš velké sousto, ale nevzdávala jsem to. Pak ale přišlo nevyhnutelné. Spadla jsem v poměrně vysoké rychlosti na zledovatělou sjezdovku. Vím jen, že jsem udělala něco jako přemet, pak jsem dopadla, chvíli jela po zádech a potom už nic...

Probrala jsem se až v nemocnici. Všechno mě strašně bolelo, ruce, nohy, hlava, a co bylo zvláštní, i podbřišek. Co jsem se dozvěděla, pro mě bylo strašné. Nejen, že jsem měla naraženou ruku, otřes mozku, ale i něco horšího. Lékař mi oznámil, že jsem byla krátkou dobu těhotná a potratila jsem. Bohužel však nastaly komplikace. Už nikdy nebudu mít další děti... Přes rok jsme se s manželem pokoušeli o druhé dítě, a když jsem konečně otěhotněla, tak s takovým hrozným koncem. Sesypala jsem se, jedinou mou oporou mi byl a stále jsou můj muž a náš synek.

Čtenářka Lenka