2°C
Netušila jsem, jakou kalamitu to v rodině vyvolá. Manžel přikývl a věnovali jsme se jiným problémům i radostem.
Náš čtyřletý synek seděl v tu chvíli u večerníčku a bedlivě ho sledoval. Aspoň jsem si to myslela. Večerníček ho vždy zaujme tak, že neslyší, co se děje v okolí. Ale kdepak! Synáček ví o všem, co se kde šustne.
Druhý den ráno zazvonila pošťačka. „Lukášku, počkej chvíli, než přijdu. Zatím si maluj,“ nabádala jsem synka a na pár minut si odskočila z bytu dolů do vchodu pro balíček. Doma se zatím konaly manévry...
Lukáš mi očividně chtěl pomoct s ukotvením fíkusu. Táhl ho přes půl pokoje k židli. Při tom nádobu s pokojovou rostlinou převrátil a všude byla spousta hlíny. Pak mu asi došlo, že bude daleko jednodušší přitáhnout židli k fíkusu. Ze všech sil květináč zvedl a zlomenou rostlinu páskem od županu doslova přidrátoval ke kuchyňské židli.
Když jsem se vrátila, vítal mě mezi dveřmi slovy: „Mami, je hotovo! Taťka už nemusí kupovat tu hůlku!“ A opravdu nemusel. Fíkus byl tak zdevastovaný, že jsme odpoledne koupili nový.
Čtenářka Lenka
