1°C
Životem zklamaná, opuštěná – nevěřila jsem nikomu a ničemu. Jednoho dne jsme se setkali v práci. Prohodili jsme spolu pár slov, ale to bylo všechno. Měla jsem hodně práce a rychle jsem na něj zapomněla, ale on mi za nějakou dobu z ničeho nic zavolal a pozval mě na schůzku. Souhlasila jsem, myslela jsem si, že by to nebylo špatné…
Povídali jsme si o všem možném a zjistili jsme, že je nám spolu dobře. Vyprávěla jsem mu o svých dětech a jemu to vůbec nevadilo. Na další schůzce jsme zjistili, že je o devět let mladší než já. Byla jsem v šoku. Přesvědčila jsem sama sebe, že je to absolutně nepřípustné a nemorální a že to v žádném případě nemůže fungovat. Marek mě ale každý den přesvědčoval, že to fungovat může. A stále mi opakoval, že na věku nezáleží.
Proto jsem ho také seznámila s dětmi. Ze začátku ho braly jako dobrého kamaráda, který se jim věnuje a má na ně vždycky čas. Marek je sice mladší, ale já se na něj můžu vždy a ve všem spolehnout. Začali jsme spolu žít a zanedlouho se z nás stala rodina. Vzali jsme se a tři roky po svatbě se nám narodil syn. V té době už říkaly mé děti svému kamarádovi „tati“.
Manžel mi každý den dokazuje svou lásku. Nejen tím co dělá, ale třeba i pohlazením nebo pohledem. Jsme spolu už 13 let a myslím si, že ani jeden z nás toho nikdy nelitoval, ba naopak.
Čtenářka Nora
