2°C
Když si její táta při rodičovském sdružení na chodbě školy přečetl o studijních programech v USA a Velké Británii, nezaváhal a dceru do programu přihlásil. Cena za pobyt v USA byla přijatelnější. Začal kolotoč kolem vyřizování víza atd. Částka za půlroční studijní pobyt přesahovala sto tisíc korun a dalších dvacet tisíc spolkla letenka. Měsíc před odletem se dívka zamilovala, a tak odjížděla s těžkým srdcem. Celou cestu v letadle probrečela.
Jejím novým domovem se na půl roku mělo stát malé městečko Afton ve Wyomingu. Byla umístěná do rodiny šestatřicetileté učitelky Lisy, která žila sama se svým desetiletým synem Rogerem. Dominice začal nový život, kterému jen ztěžka přivykala. A nešlo jen o zcela odlišný způsob chování Američanů. Bytná ji častovala pouze pověstnými úsměvy, zatímco ostatním si na ni stěžovala, že to či ono udělala špatně, aniž by jí však předem něco vysvětlila. Samozřejmostí života rodiny byly i nedělní návštěvy kostela, na což byla dívka předem upozorněná a brala to jako danou věc. Léta hrála na klavír a chodila na zpěv, a tak se přihlásila i do místního kostelního pěveckého sboru.
Se svou rodinou komunikovala především e-mailem. Po dvou měsících však místo toho Dominika své mámě zničehonic zavolala a plakala. Z USA ji chtěli poslat zpátky domů. Byla poučená, že během svého pobytu nesmí kouřit, pít alkohol, užívat drogy atd. Nic takového však dívka neudělala. Byla ale opravdu překvapená, když byla svojí bytnou nařčená z posedlosti ďáblem, protože nosila sukni ke kolenům a bez ostychu si sedala vedle stejně starých chlapců, jako byla sama, třeba venku na lavičku. A tehdy vyšlo najevo, že rodina patří k sektě mormonů, jejíž měřítko toho, co je normální, a co je zapovězené, se od našeho hodně liší.
Její americká náhradní matka žila deset let jen se svým synem. Mimomanželské styky jsou pro mormony nepřípustné. Lisa měla nějaké to kilo navíc, ovšem neváhala Dominice vyčíst, že to je kvůli ní, neboť ji velmi stresuje. Pražská agentura, která jí studijní pobyt zprostředkovala a dostala za něj zaplaceno, dělala v kauze „mrtvého brouka“.
Od této chvíle se matka Dominiky v Praze začala o tuto náboženskou sektu zajímat podrobněji. A žasla. Dozvěděla se, že mormoni jdou ve svých ortodoxních názorech dokonce tak daleko, že nepijí kávu, ba ani čaj, aby nebyli závislí na theinu a kofeinu. Což však příliš nekoresponduje s tím, že lednice mají odshora až dolů plné coca-coly, o čemž se sama přesvědčila, když za další tři měsíce za svou dcerou do USA přijela. Dominika své půlroční studium na místní High School dokončila s velmi dobrými výsledky. Z angličtiny tu měla dokonce dvojku!
Maminka Dominiky vzkazuje čtenářkám: „Buďme rády, že žijeme tady, a chceme-li své děti poslat do světa na zkušenou, nejdříve si řádně ověřme, kam je vlastně posíláme, případně k jakému konkrétnímu vyznání se hlásí ti, kteří s naším potomkem budou v kontaktu. I když takové tristní zkušenosti, jaké měla Dominika, jsou spíše výjimečné, jak je vidět, stát se to může. Pořekadlo „jiný kraj, jiný mrav“ platí stále.“
Čtenářka Věra
