Byla jsem pevně rozhodnutá, že otřepaná fráze "příště už se to opakovat nebude" se nestane skutečností. Nestala, protože žádné příště už nebylo!
Během dlouhého rozvodu jsem potkala muže, který se jevil jako pravý opak mého bývalého manžela. Z mé strany to byla láska jako trám. Krásná, pevná a naplněná. Děťátko na sebe nenechalo dlouho čekat. Šťastná a rozzářená jsem jela oznámit tu radostnou zprávu nastávajícímu tatínkovi, ale on byl rychlejší...
Byla tam jiná žena, jiné děti a pro mě se vše změnilo jako mávnutím kouzelného proutku.
Dneska začíná každý můj den rozesmátým sluníčkem. Mám krásnou a zaplaťpánbůh zdravou holčičku, která naplnila můj život štěstím, ale i nadějí, že jednou toho pravého muže a tatínka se zlatým srdcem najdeme obě dvě.
Nelituji ničeho. Lituji ty, kteří své děti nechtějí, protože nevědí, o co přicházejí. Přála bych všem ženám, aby si vážily samy sebe, a maminkám, aby v sobě našly sílu bojovat za své děti, i když je "tatínkové" nechtějí.
Čtenářka Tonička