Čtyři měsíce jsme hledali po různých realitkách, až se na nás usmálo štěstí v podobě agentury, který nám ukázala fotky malého dvojdomku v zapadlé vesničce. Uchvátil nás. Všude kolem lesy a do nejbližšího města pouze 20 kilometrů. Agentka byla ochotná nás okamžitě zavést na místo a ukázat nám dům a my jsme hned složili zálohu. Jenže já jsem po měsíci zjistila, že Leoše zajímá spíše ona osoba než dům a nyní už nabízejí domy společně.

A tak tu ležím sama a poslouchám zvuky, které ke mně doléhají z druhé části dvojdomku. Zase je slyšet ženský křik a dětský pláč. Tento týden už po několikáté. Co je to za matku, že se tak chová k dítěti? Několikrát jsem na vedlejší zahradě zahlédla malé děvčátko s blonďatými culíčky. Raději si přikrývám hlavu dekou a usínám…

Druhý den, když jsem přišla z práce, seděla u mých dveří ta malá holčička. "Ahoj, já jsem Týnka." "A copak tu děláš Týnko?" "Maminka šla se strejdou do hospody a já si zabouchla dveře od domu. Mohla bys mě vysadit do okna pokoje, je otevřené." A tak jsem skamarádila Týnkou. Chodívala ke mně každý den, než přišla její máma z hospody domů.

Už jsem nemohla smutnit ve svém domečku, protože Týnka mluvila a mluvila. O mamince, která je stále víc a víc pryč, když ví, že její dcera má u koho být. O tatínkovi vojákovi, který byl někde na misi, snad v Afghánistánu, a vrátí se až za dva měsíce. O panence, kterou by si tolik přála, ale nemá jí ji kdo koupit... Pomáhala mi vymalovat kuchyň, upéct buchty... Bylo to fajn.

S malou Týnkou si skvěle rozumíme.

Autor: ilustrační foto: SHUTTERSTOCK.COM

Až jednoho dne nepřišla maminka domů vůbec. Týnka byla u mě už druhý den. Musela jsem si vzít volno v práci a nevěděla jsem, co dál. Komu dát vědět, co dělat. Až třetí den zazvonil telefon: "Dobrý den, tady Václav Kostka," uslyšela jsem milý hlas. "Prosím, nezlobte se, ale nemůžu se dovolat manželce. Jsem váš soused, neviděla jste ji?" A tak jsem mu pověděla, co vím a i to, že Týnka je zatím u mě.

Pan Václav se ani moc nevyděsil. Prý to manželka udělala už několikrát, a proto jsou také v rozvodovém řízení. Prosil mě, ať nechám holčičku u sebe, že nikoho nemají a že 14. února bude doma. "Ten týden to vydržím," řekla jsem mu a zavěsila.

Bylo 14. února, všichni si posílali přáníčka, jen já neměla komu. Týnka byla od rána u okna a vyhlížela tátu. I já byla zvědavá, proto jsme upekly velký srdíčkový dort. Vždyť Valentýnka je skoro jako Valentýn a má tedy také svátek. A pak se u branky objevil... Nádherný usměvavý chlap, kterému Týnka běžela vstříc.

Je po Valentýnu. Jsem zase o rok starší, ale šťastnější a zamilovaná. U stolu u velkého dortu seděla letos opět copatá Týnka a také její tatínek – můj manžel. Jeho bývalou ženu jsme viděli pouze u rozvodu. Museli ji vyvést ze dveří, jak byla opilá. Mně ale vrátila štěstí. Mám krásnou rodinu, která se za měsíc ještě rozroste.

Čtenářka Alena