2°C
Jean-Paul Belmondo, legenda a hrdina více než osmdesáti filmů, které vidělo přes sto padesát milionů diváků. Lamač srdcí, kterému padaly tisíce žen k nohám. Přitom úplně na začátku kariéry o něm mnozí prohlašovali, že je nula, ohyzda a "divnej ksicht", který nikdy nebude držet v náručí žádnou ženu. Jak hluboce se mýlili! K nohám mu padaly největší herecké hvězdy, jako jsou Claudia Cardinale, Sophia Loren či Gina Lollobrigida.
Původně se chtěl věnovat boxu, ale kvůli tuberkulóze, kterou v šestnácti prodělal, musel absolvovat roční ozdravný pobyt v horách a s boxem byl konec. Vybral si něco lehčího, herectví. Na hereckou školu se ale dostal až na třetí pokus, předtím o něm neustále prohlašovali, že nemá talent ani potřebnou vizáž. V roce 1956 odstartoval svou kariéru herce a velmi brzo všem vytřel zrak. Stala se z něj hvězda první velikosti, ikona a legenda akčních filmů.
Proslavil se například filmy U konce s dechem, Bláznivý Petříček, Godard, Muž z Ria a Muž z Acapulca, Zvíře či Veselé Velikonoce. Belmondo měl vždycky slabost pro akční situace a adrenalin mu byl vlastní. I proto se nedal v nebezpečných scénách zastupovat dubléry. Velmi často jeho život visel na vlásku, a to doslova. Jednou se smekl na střeše a málem spadl, jindy mu tygr natrhl ucho a v roce 1985 při natáčení Bezva finty narazil hlavou do háku autojeřábu.
Vedle odvážných kousků měl slabost i pro ženy. A že mu jich postelí prošlo hodně! Mnohokrát s úsměvem prohlašoval: „Jsem Francouz, takže mám samozřejmě ženy moc rád.“ Šarmantní drsňák se poprvé oženil s tanečnicí Renée Constantin, s ní měl tři děti. Pak žil sedm let s bondgirl Ursulou Andress, kterou považoval za žárlivou tygřici. Druhou manželkou se stala v roce 2002 Nathalie Tardivel, která byla o čtyřiadvacet let mladší. Vzali se rok poté, co prodělal mozkovou příhodu. Když mu bylo sedmdesát, měli spolu jeho už čtvrté dítě.
Prožili spolu dvacet let, poté se rozvedli a vedle Belmoda se začala objevovat belgická modelka Barbara Gandolfi. I s ní se ale rozešel. Belmondo otvíral ženám srdce dokořán. „Nikdy se žen nenabažím, a jestli jednou zjistím, že už jsou do mě zamilované všechny Francouzky, vypravím se do Ameriky,“ prohlásil s humorem sobě vlastním.
Od konce devadesátých let už moc filmů nenatočil, věnoval se divadlu. „Nechci být létajícím dědečkem,“ říkal. Ovšem ani to mu na popularitě neubralo. V roce 2011 obdržel na festivalu v Cannes cenu za celoživotní dílo – „za oslnivý talent a úspěšnou hereckou dráhu“. V roce 2017 na filmovém festivalu César pak obdržel speciální cenu. Se slzami v očích čelil nekončícímu potlesku vestoje. „Za všechno děkuji své matce, která mě odmalička podněcovala, abych byl odvážný jako můj otec.“
Pokud vás zajímá hercův život, zalistujte v knize Mých tisíc životů (Práh), která je hercovou autobiografií a kterou do češtiny načetl dlouholetý Belmondův dabér Jiří Krampol. Vedle toho Belmondo uspořádal velkolepý fotografický průřez svého života v knize Belmondo o Belmondovi, kde najdete unikátní fotografie z jeho osobního archivu. Belmondo v nich ujišťuje, že je lepší žít tisíckrát než jednou.
