Neděle 24. listopadu 2024
Svátek slaví Emílie, zítra Kateřina
Polojasno 3°C

Proč muži neumí dělat velká gesta? Bojí se a neví, jak na to!

Romantiku nečekejte, většina mužů ji neumí.
20. září 2014 | 06:00

Dočkáme se někdy toho, že nás muž překvapí něčím naprosto šíleným a romantickým? Když německý playboy Gunter Sachs sváděl v šedesátých letech herečku Brigitte Bardot, létal nad její vilou helikoptérou a zasypával jí tunami rudých růží. Když skončil, byla hereččina zahrada celá červená. Kdo by tomuhle odolal?

Dokonce taková sexbomba, jakou Brigitte byla, nezůstala chladnou. Svatbu měli 14. července 1966. Velká gesta zkrátka fungovaly, fungují a jsem přesvědčená, že fungovat budou.

Bohužel málo mužů umí tuto silnou zbraň používat. Možná k ní nedostali návod k použití, dost možná s ní neumí zacházet a nebo se jen bojí ji vzít do rukou. A je tu ještě jedna možná varianta. A to ta, že muži velká gesta zkrátka dělat nechtějí.

Není jim to přirozené a necítí se při tom komfortně. Raději nás budou okouzlovat přepychovou večeří a briliantem, než vymýšlet kejkle. Copak ale nechápou, jakou mají rudé růže moc? Nedochází jim, jak moc ženy velká gesta okouzlují?

Jednou přišla má kolegyně do práce s tím, že jí její ctitel pozval na večeři do michelinské restaurace. "Super!" odvětily jsme na to všechny s celkem ledovým klidem. Večeře fajn, ale dobře se najíst se dá i jinde než v oceněných restauracích. Den na to mi přišlo do kanceláře třicet rudých růží... Adresát? Neznámý!

Během chvíle se kolem mě a obrovské kytice udělal chumel zvědavých kolegyň s hromadou otázek. "Od koho asi jsou?" "To je tak romantický" "Nikdy jsem tak krásnou kytku nedostala!" A ještě několik hodin na to, když jsem odcházela, na mě paní na recepci volala: "Tak už jste zjistila, kdo to poslal?"

O mé kytici růží se mluvilo ještě několik týdenu po tom, co zvadla. A mě ještě několik měsíců vrtalo hlavou, jestli ji opravdu poslal "ON". Což je všechno jen důkaz toho, že velká gesta opravdu fungují. A že my ženy po nich nepřestáváme toužit.

Toužíme, aby nás muž ráno probudil a navrhl: "Pojď dáme si snídani!" A nevzal nás do vyhlášeného podniku, kde připravují míchaná vajíčka. Cestou by koupil nejrůznější lahůdky a kávu v kelímku a vytáhl by jí až před výlohou klenotnictví Tiffany.

Přejeme si, aby nás překvapoval, aby nám do práce přinesl piknikový koš, aby zavolal šéfovi, že toho a toho dne nebudeme v práci, protože máme narozeniny a on má pro nás velké překvapení, aby koupil lístky na film, o kterém dlouho básníme, aby si klekl, až nás bude žádá o ruku.

Zkrátka, aby uvolnil uzdu fantazii a byl hravý. Protože život a hlavně láska je hra, která vás nikdy nesmí přestat bavit hrát. Brigitte a Gungera ale asi přestala. Rozvedli se v roce 1974. Buď rudé růže ztratily své kouzlo nebo je Gunter začal sypat na jinou zahradu. Co myslíte?

Autor: Alice Rossi