Neděle 22. prosince 2024
Svátek slaví Šimon, zítra Vlasta
Zataženo, déšť 5°C

Na křídlech Vánoc: Říkejte své sny nahlas a splní se

Aby se vaše sny splnily, musíte je vyslovit nahlas.
23. prosince 2014 | 06:00

Na Vánocích je skvělé hlavně to, že většinu z nás přimějí alespoň na chvíli věřit, že svět je krásné místo k životu a lidské dobro vítězí nad zlem a nepřízní osudu. Možná to dělají pohádky a romantické filmy, možná všudypřítomná mediální a reklamní masírka – nebo za to opravdu může Ježíšek.

Už několik týdnů si lámu hlavu s úkolem napsat nějaký hezký článek ke Štědrému dnu. Až nedělní televizní premiéra filmu Křídla Vánoc, který aspiruje na českou Lásku nebeskou, mě ale konečně dostala do té správně sentimentální vánoční nálady. Jako každá romantická pohádka pro dospělé nám totiž připomíná, že i když všechno vypadá úplně beznadějně, naděje existuje. Jen ji musíme hledat na správném místě. Tedy v nás.

Vyslovené přání

“Když chceme s něčím pomoci, musíme si o to říct.” Tuhle větu cituje ve filmu David Prachař, coby neúspěšný herec šaškující v předvánočním obchodním centru převlečený za králíčka, z jakési knihy o andělech. Bez ohledu na pochybný zdroj tohoto moudra je tato myšlenka podle mých zkušeností velice pravdivá. Andělé, ať už si je představujete jakkoli, slyší jen tehdy, když s nimi mluvíte. Toužíme-li změnit své životy, musíme přestat dělat, jako že nám o nic nejde. Přestat si hrát na hrdiny a kápnout božskou. A je jedno, jestli to uděláte o Vánocích nebo kdykoli jindy. Teprve když svůj sen formulujete a vyslovíte nahlas, stává se skutečným. A jen skutečné sny se mohou splnit. Třeba jako mně.

Láska na objednávku

Dlouho jsem nemohla najít toho pravého, lkala nad svým těžkým údělem, rozčilovala se, že jsou chlapi k ničemu, až se mě jednou kamarád, se kterým jsme ve dvou zapíjeli jeho právě narozenou dcerku, zeptal: “Sakra, a jaký by měl být? Co od něj vlastně čekáš?” Zaskočil mě. Vlastně jsem do té doby žádnou svou představu neřekla nahlas. Spíš jsem ji tak nějak přizpůsobovala tomu, kdo mi zrovna padl do oka. Kamarád byl však neústupný a donutil mě ji vyřknout nahlas. “Tak a teď víš, co hledáš,” uzavřel naši debatu nad lahví metaxy.

Kdo ví, co hledá, najde

Uplynulo pár měsíců a já se vlastně náhodou potkala s jiným kamarádem, kterého jsem znala snad tři nebo čtyři roky. Seděli jsme za letní noci v zahradní restauraci, oba jsme to zrovna neměli v životě právě jednoduché, a tak jsme si povídali tak nějak upřímně. A najednou mi došlo, že je to on. Byl přesně takový, jak jsem svého vysněného nedávno kamarádovi nad sklenkou metaxy popsala. A tehdy jsem si také poprvé všimla, jak se na mě dívá. Jsme spolu už skoro čtyři roky a doufám, že navždy. A i když není každý den jako z romantického filmu, není chvíle, kdy bych svému dotěrnému příteli neděkovala za to, že mě přiměl své přání vyslovit nahlas. Můj sen se tak stal skutečným a splnil se.

Sny nás drží při životě

Mám jako každá ženská ještě spoustu snů a čas od času nějaký zkrátka řeknu nahlas. Třeba, že bych chtěla umět jezdit na koni. Chvíli to trvalo, ale letos jsem k narozeninám dostala poukaz na lekce jízdy. Kdybych to nikdy nevyslovila, nejspíš by to nikoho z mých blízkých ani nenapadlo. V mém věku a na koni, že?

A tak vám chci letos za celou naši redakci k Vánocům popřát hodně snů a odvahy je vyslovit. Ať se vám plní a hlavně ne všechny najednou, abyste stále měly o čem snít.

Šťastné a veselé!