Neustálý boj s váhou je něco, co Novozélanďanku Cat Pause rozhodně netrápí. Tedy – vlastně trochu ano. Dělá jí to vrásky na čele z toho důvodu, že je jí líto žen, které nejsou se sebou spokojené a celý život se honí za nižším číslem na váze. Sama přitom při svých 135 kilech vypadá jako chodící reklama na obezitu.
Tuk je její život. Je totiž předmětem jejího studia, považuje se za "tukovou aktivistku" a sama o sobě se smíchem říká, že je "profesionálně tlustá". "Je to můj výzkum, moje show, můj koníček," povídá šestatřicetiletá Cat Pause z Nového Zélandu. Kromě toho, že má svou show v rádiu, v níž podporuje lidi s nadváhou, bojuje proti komerčnímu způsobu hubnutí. "Jsem tukově pozitivní," směje se.
V rámci svého "tukového aktivismu" se snaží pomáhat lidem, kteří jsou třeba přehlíženi kvůli své váze. Má pocit, že tito lidé jsou někdy diskriminováni a třeba nepřijati při pracovním pohovoru jen z toho důvodu, že úplně neodpovídají prototypu moderní krásy. O těchto problémech hovoří ve svém pořadu Friends of Marilyn, který vysílají v rádiu.
Sebevědomí kolem celého světa
Nyní se rozhodla, že vyrazí na světové turné. V plánu má Singapur, Filipíny a v současné době řeší, že se podívá i do Ruska, na Starý kontinent a do Afriky. Na turné si chce promlouvat s lidmi, kteří mají nadváhu, a také se bude snažit dodat jim sebevědomí. Respektive bude se snažit je naučit, jak by měli oni sami získat sebevědomí. Jí samotné rozhodně nechybí. Na svém blogu popisuje, proč je hrdá na to, jak vypadá.
"Nikdy nezáleželo na tom, co jím nebo jak dlouho jsem cvičila. Nikdy jsem se prostě nedostala pod velikost 20," píše na svém blogu friendofmarylin.com. Nevadí jí, že vypadá tak, jak vypadá. Alespoň nemusí pořád přemýšlet o dietách, které jsou – podle ní – jen k tomu, aby z lidí tahaly peníze pomocí nejrůznějších potravinových doplňků a "zaručených" hubnoucích pilulek.
Boří mýty
A tak se rozhodla, že bude postupně bourat všechny mýty, které jsou s tím spojené. Třeba ty zdravotní. O vztahu mezi kily navíc tvořenými podkožním tukem a civilizačními nemocemi se ví už dlouho, ale Cat to popírá. Nemá pocit, že by její tuk nějak ovlivňoval její zdraví.
Je pravda, že když se na ni člověk dívá, pozitivní energii z ní přímo čerpá a má skutečně chuť přestat konečně zatahovat břicho, odhodit stahovací prádlo a vykřiknout: "No a co, tak mám nějaký kila navíc, no!" Jenže na druhé straně – ačkoliv zdravé sebevědomí místo depresí z toho, jak vypadám, je rozhodně lepší, stejně tu bude pořád viset ve vzduchu fakt, že obezita prostě zdravá není a život krásnější s ní také rozhodně není.
Vysvětlujte svým kloubům, proč musí dennodenně držet sto dvacet kilogramů, a tím se ničit. A orgánům, proč je musí čím dál tím více svírat viscerální tuk.
