Svou zálibu v dobrém jídle mohla rozvíjet také v práci, kde jako cukrářka připravovala zákazníkům rodinného pekařství jen samé poctivé dobroty. Díky klidu a pohodě si dlouho nevšímala ručičky na váze, která se velmi rychle blížila stovce.

„Jako dítě jsem byla velmi živá a sportovně založená, váhu jsem nikdy řešit nemusela. Pro všechny ty aktivity bylo nemožné ztloustnout,“ vysvětluje Eva. Po svatbě a následném porodu však zůstala několik let doma a sport se stal minulostí. Přítomností naopak byla starost o dítě a domácnost a vaření. „Po porodu se mi nepodařilo zhubnout na původní váhu, a dokonce jsem dále nenápadně přibírala,“ vzpomíná Eva. „Manželovi to nikterak nevadilo, vždycky říkal, že je fajn mít doma kus baby,“ doplňuje s úsměvem. Ani s nástupem do práce se situace nezlepšila, spíše naopak. V kolektivu podobně stavěných kolegyň nebylo problém dát si k odpolední kávě jeden či dva čerstvě upečené zákusky a především neustále ochutnávat připravované výrobky.

Její váha jí téměř zničila vztah s dcerou

Situace se začala komplikovat v době, kdy její jediná dcera ladně vplula do období puberty a změnila školu. „Najednou jsme již nebyly takové kamarádky jako dříve. Nechtěla moje svačiny, odmítala společné večeře, a dokonce se mnou přestala chodit ven,“ vybavuje si Eva. „Zpočátku jsem to přisuzovala jen změnám nálad čerstvého puberťáka a brala to na lehkou váhu,“ doplňuje. Jednou spolu šly nakupovat a potkaly její spolužáky. Ta chvíle pro ni byla jako blesk z čistého nebe. Stála u auta a čekala, až se dcera s kamarády vypovídá. V tom se jeden z nich zeptal, zda támhleta paní s košíkem je její máti. Dcera se líně otočila jejím směrem, pak zpátky a prohlásila: „Ta šeredně tlustá? Ses asi zbláznil, ne?“

„Dodneška si myslím, že dcera neví, že jsem ji slyšela. Každopádně to pro mě byl takový šok, že jsem u zrcadla probrečela několik dní. Celé její chování mi do sebe začalo zapadat a já pochopila, že se za mě jednoduše stydí,“ popisuje Eva. Po překonání citového otřesu se rozhodla, že to tak nenechá a pokusí se zhubnout. „Samozřejmě proběhly první pokusy zbavit se kil doma a pokud možno nenápadně. Ty však vedly pouze k nechápavým pohledům manžela a skrytému výsměchu dcery,“ smutně se usmívá Eva. S počtem neúspěšných pokusů také rapidně ubývalo její sebevědomí. Z dříve veselé a družné ženy, které bylo všude plno, se stala zamlklá a smutná osoba.

Od počátečních neúspěchů ke šťastnému konci díky odborníkům
Takto se Eva trápila mnoho měsíců, než jí kamarádka doporučila návštěvu v brněnském Institutu redukce a prevence nadváhy Kompliment. „Zpočátku jsem tomu nevěřila, obávala jsem se, že už mi nic nepomůže,“ konstatuje Eva. „Doma jsem zkoušela různé diety i půsty, a dokonce jsem začala i cvičit, z čehož mě ale vzápětí neskutečně bolely klouby.“ V institutu Kompliment ji v první řadě velmi překvapil milý a individuální přístup. „Z prvního setkání jsem měla velmi dobrý pocit a vyloženě jsem se těšila na další návštěvu. Probrali se mnou všechny trable a předcházející neúspěchy a dokázali mě znovu dodat motivaci,“ vypráví Eva. Docházela sem dvakrát týdně po několik měsíců a postupně se učila základy zdravého a racionálního stravování.

„Musím přiznat, že začátky nebyly úplně jednoduché a já musela hodně bojovat. Vůbec jsem o potravinách, jejich složení a vzájemných kombinacích neuměla přemýšlet a absence příloh a ovoce v první fázi hubnutí pro mě také nebyla lehce překonatelná. Na druhou stranu se celý program obešel bez jakýchkoli doplňků stravy a chemie, což mě opravdu potěšilo,“ vzpomíná Eva. Příjemné pro ni bylo i cvičení v tzv. termolůžku, před kterým se místo rozcvičky nahřívala v termoboxu a probírala s výživovou poradkyní zásady redukčního jídelníčku a své pokroky. „Toto cvičení s možností regulace zátěže je po dlouhé době první, které mi opravdu vyhovuje a nezatěžuje moje klouby. Přitom je to ale pěkná dřina,“ směje se Eva.

To, že nový způsob redukce hmotnosti slaví úspěch, se projevilo hned první měsíc, kdy se jí podařilo zhubnout 6,5 kg. V hubnutí dále pokračovala a v současné době se její váha z původních 90 kg dostala na necelých 70 kg. Největší radost má však z urovnání vztahu s dcerou. „Když viděla, že se opravdu snažím a kila jdou dolů, pochopila, že to myslím vážně, a dokonce mi nabídla pomoc. Nyní spolu pravidelně nakupujeme a vaříme jako dřív, ovšem už jedině podle zásad racionálního stravování, které prospívají nám oběma,“ uzavírá Eva.