V posledních dvou týdnech jsem si na sebe přichystala několik nemalých pokušení, především co se pití alkoholu týká, ale vytrvala jsem. Nedovedla jsem si představit, že bych vám sem teď psala, že má vůle prostě zklamala. Musela bych se hanbou propadnout. Takže všechno bolí, každé ráno cítím celé tělo, ale svaly rostou!
Musí růst, jinak si to nedovedu vysvětlit. Po zvážení jsem totiž valila oči na to, že zase vážím o kilo víc než minule, ale díky mírám jsem se uklidnila. Bylo by to dost zoufalé, kdybych se potila v posilovně a odříkala si vína, a nic z toho. Centimetry jdou dolů, pomalu, ale jdou. Zjistila jsem totiž, že jak mě všechno bolí, tak mám potřebu si tu bolest a utrpení nějak kompenzovat, a protože mi sladkosti dělají radost, sklouzávám k těmto nevhodným odměnám až moc často!
Shrnutí uplynulých 14 dní:
Rozhodla jsem se, že s tím musím něco udělat, a tak na sebe musím být v dalších pěti týdnech mnohem přísnější, co se stravy týče. Samozřejmě, dámy, není to marné, cítím, že pod tukovou poduškou se mi už rýsují pevné svaly, teď jen musím zabojovat jídlem, abych se té nemilé vrstvy zbavila. Nebo abych ji aspoň pokud možno co nejvíc zredukovala. Říkám vám, že to jídlo je nejtěžší souboj!
Blanka Carlsson, moje trenérka, už mi chválí progres a vidí ho především v tom, jak provádím cviky. Přiznám se jí vždy, když zhřeším, a přidá mi jedno kolečko cviků navíc. Lehčí zátěž a více opakování, to je ten klíč k redukci hmotnosti, ne k nabírání hmoty. Ve fitku John Reed jsem si oblíbila stepper, který simuluje pohyb na běžkách, takže zapojujete více svalů. Po hodinovém tréninku s Blankou si jdu vždycky ještě dát tak dvacet minut právě na tomhle přístroji.
