Opravdu jsme předem geneticky nakódovaní tak, že máme pomalý metabolismus, a tím pádem budeme tlustí? Nebo je to všechno trošku jinak? Jak objasňuje náš přední výživový specialista Petr Havlíček v pořadu Rozum v troubě na Mall.tv, genetika má na náš metabolismus vliv jen do určité míry. Zbytek už je na nás, na míře pohybu a stravovacích návycích.
Patříte mezi ty, kteří se neustále vymlouvají, že za jejich nadváhou stojí genetika? „Pokud ta otázka má takto znít a má být na ni jednoduchá odpověď, zda rychlý či pomalý metabolismus je skutečně vrozený, pak můžeme říct ano," tvrdí Petr Havlíček. Celá řada z nás má metabolismus pomalejší, jak ho přirovnával Jan Werich k Fiatu 500, a pak jsou tady ti, kdo mají metabolismus rychlejší – neboli metabolismus Tatra 603, dle Wericha. Genetika tak opravdu má do určité míry vliv na to, jaké množství kalorií za den spálíme. Ale nevymlouvejme se na to! Naše hubnutí totiž závisí na mnoha dalších faktorech.
Prvním důležitým faktorem je náš bazální metabolismus. Velice zjednodušeně to znamená to, kolik energie spálíme na volnoběh. V takovém případě můžeme spalovat s pomalejším metabolismem o něco méně, než bychom měli. Ovšem vstupují do toho také trávení jídla, produkce tepla a faktory, které můžeme sami ovlivnit, jako je naše běžná denní aktivita. Jedinci, kteří jsou denně v pohybu, jsou tak zpravidla štíhlejší. Své spalování můžeme dále podpořit aktivním fyzickým cvičením. Přestože si lidé, kteří mají pomalejší metabolismus, musí jídlo a pohyb o trochu více hlídat, nejedná se o zásadní rozdíl. Záleží především na celkové životosprávě a míře pohybu.
Závěrem Petr Havlíček zmiňuje teorii z Harvard Medical: „Každý z nás se cítí vnitřně šťastný při určité váze. Pokud člověk zhubne na hmotnost, u které není šťastný, má tendenci se vracet zpátky na svou původní váhu."
