Lucie Bílá: Mám takové deprese, že by se daly krájet

28. prosince 2015 | 06:00

Někteří lidé jí mají za zlé její pověstné úsměvy a srdíčka. Ona má ale velkou potřebu být lidem užitečná, a i to jí – podle vlastních slov – přispělo k zničenému vztahu. Jiná ale být neumí.

Syn Bílé Filip přišel od kadeřníka Tomáše Arsova s ulízanými vlasy.
Syn Bílé Filip přišel od kadeřníka Tomáše Arsova s ulízanými vlasy.
Autor: Blesk - Pavel Machan, Zbyněk Pecák
Tenhle rok je pro vás zlomový. Získala jste osmnáctého Slavíka, třicet let jste na scéně a taky vám bude padesát. Vnímáte to nějak zásadně?

Spíš přemýšlím o tom, v jak krásný fázi života jsem. Protože mi vyletěl syn z hnízda. Vystřelila jsem ho jako rychlý šíp někam do světa a teď je to na něm. A můj život zase začíná. Protože mám vlastně všechno, co jsem si vždycky přála mít, ale jsem znova na startovní čáře a musím říct, že se mi ten start líbí. Je to zajímavý… Když jsem chodila na základku, tak jsem si myslela, že v roce 2000 budu mrtvá, a teď už vlastně šestnáctý rok čekám na takovéhle jubileum. Těším se na to jako malá holka, protože to budou obrovské oslavy. Chystám opravdu bombastický zážitek do O2 areny. Já jsem si ji tak trochu schovávala, byla jsem už několikrát dotazována, jestli bych nechtěla, ale čekala jsem právě na tohle. Takže to beru jako zlom, jako oslavu konce první půlky svého života… a hurá do té druhé.

Takže to neberete nijak negativně.

Neberu. Možná kdybych byla nějak smutná nebo měla zlomené srdce, ale moje srdce je klidné a čisté.

720p 480p 360p 240p
Lucie Bílá • VIDEO: 

Nemáte strach, že od vás lidi, kteří vás sledují velmi kritickým okem, budou očekávat, že po padesátce zmoudříte?

To, myslím, krásně vystihuje jedna věta z představení, ve kterém jsem hrála. „Její sexualita odumřela, tak si mohla dovoliti býti moudrá.“ Já si myslím, že budu hloupá ještě hodně dlouho, a vůbec mi to nevadí!

A máte s přibývajícími léty třeba nějaký trik, jak na muže?

Ne, to vůbec. Ale spíš mám triky na sebe. Tím, že mám hodně emotivní povolání, tak občas mívám splíny, takové zvláštní smyčky v hlavě. A vlastně až teď jsem si uvědomila, že se to opakuje, že jsou to jen chvilky, které je třeba přečkat. Nepropadat panice, když člověk cítí depky. A já mám takový deprese, že by se daly krájet! Ale už se jich tolik nebojím, spíš je jen tak pozoruju a říkám té své hlavě: tak pojď a ukaž, s čím jsi na mě zase přišla. Mysl je biopočítač a my se jen zásobujeme informacemi, které jsou zbytečné. Ty nejdůležitější informace jsou od srdce. A co se týká mužských, já vždycky říkám, že mám krásný začátky a konce. Zatím neumím ty středy. Až vychytám ty, tak to bude fajn.

 

Celý rozhovor a ještě mnohem více si přečtete ve vánočním dvoučísle Blesku pro ženy:

Autor: Kateřina Štěpánová
Klíčová slova: lucie bílá, rozhovory, video, deprese, život, syn
Diskuse ke článku
.
Video
1080p 720p 360p
DesktopMobile