4°C
Vypadá to, že máte všechno, co žena vašeho věku může chtít. Po čem ještě toužíte?
Já si uvědomuji všechno, co mám, a jsem za to hrozně vděčná a snažím se to brát s pokorou. Jestli po něčem toužím, tak aby to vydrželo.
Moderátorskou židli jste dostala před třemi lety nečekaně po devíti měsících na mateřské dovolené. Co ve vás zavládlo: nadšení, nebo strach, jak to zvládnete?
Když mi zavolali, že jsem vyhrála konkurz, nejdřív jsem vlastně vůbec neměla radost, opravdu jsem nevěděla, jak to zvládneme. Být doma s Emičkou... mateřství mě moc těšilo. Ale s manželem jsme si řekli, že taková šance se neodmítá, a pokud to nepůjde, tak toho nechám. Nakonec se ukázalo, že moderovat večerní zprávy je práce, při níž mi zbývá spoustu času na dceru.
Žijete v mladém manželství, vládne u vás rozdělení rolí?
Kuchyň je mé království, vařím naštěstí hrozně ráda. Libor se zapojuje, nakupuje, pomáhá. Jednu dobu jsme měli paní na úklid. Odmítla jsem volný čas trávit udržováním domácnosti a chtěla jsem se věnovat rodině. Teď už to zvládáme sami.
Jak váš vztah proměnilo narození dítěte?
Za devět let, co jsme spolu, jsme si lecčíms prošli a vím, že každá etapa vztahu má svoje. Narození Emičky nám vzalo spoustu času, který jsme dřív trávili společně. Chodili jsme do divadla, kina, na výstavy. Teď máme holčičku, práci a není čas. Buď nechodíme, nebo jdeme ve třech, ale i to má svůj velký půvab.
Generace dnešních třicátníků měla direktivní výchovu, pozdější módní volný styl se ale také neosvědčil. Jak jste zvládáte zlobící dceru?
Emička je naštěstí moc hodná a hodně věcí si nechá vysvětlit. Třeba při očkování nebrečí, protože ví, že bez injekce by byla nemocná. Některé věci ji nechávám rozhodovat, někdy jsem nekompromisní slzy neslzy.
Dříve jste pracovala jako politická zpravodajka, stýská se vám po vzrušení kolem politiky?
Trochu ano, když se řešilo, zda se budou konat volby, či ne, bylo mi líto, že nemůžu být na místě. Novinařinu miluji, byla jsem velký nadšenec stejně jako kolegové, z nichž se někdy stali i mí přátelé. Zatímco politikové diskutovali za zavřenými dveřmi, my jsme stejně tak, možná vášnivěji, diskutovali na stejné téma a spekulovali, jak to dopadne.
Oblíbil si vás nějaký politik?
O některých jsem věděla, že mi takzvaně „vždycky dají“, ale i obecně se politici k ženám chovají lépe – tedy do doby, než jim položíte nepříjemnou otázku. Novináři a politici se potřebují, takže nějakým způsobem koexistují. Mnoho nepříjemných situací jsem nezažila, jen třeba Václav Klaus nebo Miloš Zeman byli nevypočitatelní – nikdy jsem nevěděla, jak zareagují. Vzpomínám na červnové volby v roce 2002, kdy byl Václav Klaus ještě předsedou ODS. Celý den jsem byla ve volebním štábu, ODS volby prohrála a Klaus se nikde celý den neukázal a pak slíbil jeden jediný živý vstup jen nám. V tu chvíli mě zavalili všichni novináři, ale ptát jsem se mohla jen já. Byl to křest ohněm, který jsem zvládla.
V nedávném hodnocení moderátorů hlavního televizního zpravodajství jste se umístila na čtvrtém místě s komentářem: Zapadlá labuť. Co tomu říkáte?
Tu kritiku jsem četla, a třeba názorů paní Evy Jurinové si moc vážím. Čtvrté místo mi lichotí, přede mnou jsou už jen moderátorky, které dělají svou práci opravu dlouho. Nad zapadlou labutí se moc nepozastavuji, poučím se z názorů jiných, ale hroutit se přece nebudu.
Jak si hlídáte svůj projev, chodíte k logopedovi?
Správnou výslovnost jsem se naučila ve škole. Často čtu nahlas sobě nebo manželovi. Jsem velmi sebekritická, pořád se snažím svůj projev zlepšovat. Ale stejně tak jsem kritická i ke kolegům. Dívat se se mnou na zprávy je téměř k nevydržení.
Dá se trénovat tváření pro čtení špatných zpráv?
Pan docent Bartošek nás na katedře žurnalistiky učil, že není nutné tvářit se tragicky. A utvrdila mě v tom i naše nová šéfredaktorka Jitka Obzinová. Pomáhá mi jeden trik, který jsem se naučila ve škole: představuji si, že zprávy říkám někomu blízkému: manželovi, mamince, kamarádce, ne statisícům lidí – tak se dá lépe pracovat s výrazem.
V zahraničí se novináři dostávají na posty moderátorů hlavních zpráv po dlouholeté praxi „za odměnu“. Co si myslíte o našem systému hezkých a sympatických tváří?
Je to trend, který je tady nastolený, a i když je trochu nepochopitelný, těžko s tím něco dělat. Komerční stanice asi mají k dispozici výzkumy, které dokazují, že a priori hezká tvář zvyšuje sledovanost. Nakonec, o všem rozhoduje vlastník. I já jsem díky němu dostala šanci.
Nedávno jste prý zhubla deset kilo, proč a jak jste to dokázala?
Bylo to dvanáct kilo. Kamera je velmi nevděčná a dost přidává. Po porodu jsem se sice dostala na plus minus stejnou váhu, ale řekla jsem si, že bych chtěla vypadat lépe. Začala jsem pravidelně jíst a víc se hýbat, což s Emičkou nebyl tak velký problém. Kila šla dolů, a když náš kostymér nechával potřetí zmenšovat moje kostýmy, rozhodli jsme se, že se nakoupí nové. Tajemství v tom není žádné – když se pro něco rozhodnu, vydržím u toho a jsem schopná tomu podřídit spoustu věcí.
3 nej Terezie Kašparovské
Nejoblíbenější jídlo: „Pstruh na másle.“
Nejkrásnější květina: „Tulipán.“
Nejmilejší film: „Láska nebeská.“
