"Poprvé byla u mě před devíti lety a tak se jí tu zalíbilo, že mám pocit, že už tehdy si řekla: Odsud se nehnu...," vtipkuje Petr Janda (66).

Jeho o třicet devět let mladší manželka Alice (27) kroutí hlavou: "To jsem si teda neřekla, ale líbilo se mi být s tebou, bylo mi krásně." Idylka? Ano, ale museli si na ni počkat.

"Přišla si pro autogram, a jak jsem se podepisoval, tak ani nevím, proč jsem ji pozval na další koncert, který se měl konat za pár měsíců. Moc  jsem však nevěřil tomu, že přijde. A hlavně, mám špatnou paměť na tváře, takže jsem si říkal, že i když přijde, tak ji nepoznám. Ale jak se objevila, hned jsem věděl, že je to ona. Jen jsem doufal, že je jí víc než dvacet. Což nebylo...," směje se Petr. Něco ho na té dívce z Moravy přitahovalo. Chemie? Pozval ji na oběd a ona znovu přišla. Ze zvědavosti. "Šikovně jsem vybral restauraci blízko mého domu a pak jsem jí nabídl, že se může jít podívat. Přikývla, ale stále říkala, že musí být nejpozději v sedm u příbuzných, kde měla spát. Asi od devíti jsem říkal, neměla bys už jít? Už je devět, deset, jedenáct ... O půlnoci jsem ji konečně odvezl, "směje se své polovičce a ona mu to hned vrací.

"Pamatuji si, že jsi se mě ptal na Temelín!" popíchla ho a trefila. "Proč bych se tě na to ptal?" Alice pokrčí rameny: "Možná sis mě testoval, jestli nemám v hlavě jen seno?" No dobře, nedal se rocker a vzal si poslední slovo: "Možná to byla taková kardinální otázka, že tě buď pošlu do háje, nebo půjdeme dál ... "

Z milence nejlepším kamarádem
Alice měla zjevně k Temelínu ten správný postoj, protože s Petrem zůstali spolu. Při prvním pokusu tři roky. "Skončil jsem to. To, co jsem si myslel od počátku, totiž jakoby propuklo v plné síle. Prostě jsem usoudil, že jí nemohu kazit život. Sypal jsem si popel na hlavu. Ale asi po měsíci mi začalo být tak strašně smutno. Zjistil jsem, že jsem debil, že jsem úplně ztracený. Strašně jsem ji chtěl, a přitom jsem ji neměl a zavinil jsem si to sám. Byl jsem zamilovaný jako nikdy předtím. Nevím, jestli to byl strach, že si už v životě žádnou holku 'nenabrnknu'..."

Nejhorší bylo, že když mu Alice do telefonu plakala, že se jí po něm stýská, Petr si hrál na nejlepší kamarádku a přesvědčoval ji, že si někoho najde. "Tak už někoho máš?" kontroloval. A ona, že nějakého Káju. "Tak to je prima - říkal jsem, a přitom jsem trpěl jako zvíře," vypráví Janda. A tak odvolával, co odvolal, a nanovo sliboval, co slíbil. Začala druhá třetina jejich vztahu, kterou pro změnu po čase odpískala Alice, když odešla jako "aupairka" do Ameriky. Měsíc-dva se oba tvářili jako hrdinové, ale ...

"Před Vánocemi jsem byl v koncích. Telefonoval jsem jí a ona mi vyprávěla o klukovi, kterého si nabalila. To bylo peklo. Skočil jsem jí do řeči: Aličko, já bez tebe nemohu být, chtěl bych, aby jsi se vrátila. A když se vrátíš, vezmu si tě. Chci mít s tebou děti," žádal ji Janda vlastně na dálku o ruku, ale nedostal odpověď. Asi až za hodinu přišla od Alice esemeska, že se s tím klukem rozešla.

Třetí třetina
V březnu se Alice k Petrovi vrátila a jedenáctého června před čtyřmi lety se vzali. Začala třetí třetina jejich vztahu. Jenže čekání na dítě je stále rozdělovalo. Znovu byli jen krok od rozchodu. Ale malá Anežka jim to nedovolila. Normální zápas má přece jen tři třetiny. Její početí bylo však pro oba šokem. "Chlap vždycky začne přemýšlet - když to nešlo předtím, jak je možné, že to najednou šlo...." uvádí Janda. Po několika dnech radost přece jen přišla a Petr tajně doufal, že to bude syn. "Ten můj umřel, tak kdo by nechtěl syna? Anežka mi však trochu připadá jako on. Druhým jménem je Petra. A já v ní toho Péťu vidím. Vždyť to je neuvěřitelné štěstí, že se mi ještě narodilo dítě."

Zdroj: cas.sk