Mamíí, já se bojím!!! aneb Strašidla neexistují, ale strach ano

Strach • Foto: profimedia.cz
9. srpna 2012 | 14:12

Šestiletá Sára je šikovná holčička, brzy půjde do školy. Její maminka ale řeší problém. Každý večer se Sára usedavě rozpláče, že má pod postelí strašidlo. Marně ji rodiče přesvědčují, že tam nic není. Odkud se ten strach bere?

Strach u dětí má mnoho podob, stejně jako je nekonečná jejich fantazie. Dá se překonat, důležité je, aby děti cítily podporu rodičů. Když mu začnete logicky vysvětlovat, že strašidla ani duchové neexistují a že se není čeho bát, většinou mu moc nepomůžete. Konkrétně u Sáry přišla maminka spolu s psychologem ne to, že se Sára bojí paní učitelky ve školce, která na ni křičela kvůli počůranému prostěradlu.

Bát se je zdravé

Strach je odjakživa užitečným a ochráncem člověka před nebezpečím. Varuje nás, abychom neskončili pod auto, nepopálili se, nezabloudili v cizím městě. Ale proč se bojí děti? Do věku pěti let se děti musí vyrovnat s pěti formami strachu.

Kde se vlastně strach bere?

* V prvních měsících života jde o strach ze ztráty kontaktu s matkou. To je také jeden z důvodů, proč miminka pláčí a uklidní je až maminčina náruč.

* Přibližně v osmi měsících se objevuje strach z cizích osob. Děti začnou odmítat všechny osoby kromě matky a otcové si často neumějí vysvětlit, co se děje.

* V období jednoho roku přichází strach z odloučení. Proto se odváží vzdálit se jen na pár metrů, ale o pár měsíců později už za nimi nestiháme běhat.

* Ve třech letech se objevuje strach ze zániku, strach ze ztráty, ze smrti. Právě v tomto období prostor pro fantazii zaplňují strašidla, čarodějnice, duchové. Na jedné straně jsou jimi děti fascinovány, na druhé se jich děsí, protože jsou si jisté svojí bezmocností vůči nim.

Strach může být signál

Když má dítě dlouhodobě z něčeho úzkostný strach, může to být i signál změn v jeho psychice. „Tehdy už nestačí vymýšlet strategie, taktiky a zaklínadla, ale vzít dětský strach vážně, nezesměšňovat ho ani nebanalizovat. Když se ke strachu ze tmy a strašidel přidají i změny v chování, dítě má noční můry, pláče ze spaní, má tiky, určitě se poraďte s odborníkem, protože to může znamenat, že dítě něco nebo někdo trápí,“ říká psycholožka Margita Benková.

 

Tak jim nepomůžete

Když dítko tvrdí, že je strašidlo pod postelí, nebo čert za dveřmi, nebo upír ve skříni, nemá smysl mu to donekonečna vyvracet z pohledu dospělácké logiky. Nestačí říct, že strašidla neexistují. Neapelujte na jejich statečnost a neříkejte jim: "To je hanba, takový velký kluk a bojí se spát sám v pokoji." Tím mu naopak spíš ublížíte.

FINTY PROTI BUBÁKŮM

1. Najděte strašidlo

V muzeu najdete staré známé bubáky

Podívejte se na místo, kde se ukrývá a řekněte: "Opravdu tam něco je! Počkej chvilku, já to vyženu." Imaginární strašidlo chyťte a vyhoďte oknem.

2. Naučte se zaklínadlo.
Nabízíme jedno z knihy Jana Roggeho. Dvakrát si promněte ruce, obraťte se dvakrát doprava, dvakrát doleva a znovu si třikrát promněte ruce. Podívejte se směrem, kde je strašidlo, sfoukněte z dlaně písek a křikněte: "Teď zmiz!"

3. Vymodelujte strašidlo
Dobrým tipem je "zhmotnění" strachu. Vyrobte například zlého draka z plastelíny. Dítě může lépe zpracovat strach, kterému dáte konkrétní podobu.

Autor: Klena, připravily: hr, lap
Klíčová slova:  bpž, děti, strach, výchova
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile