Není pravda, že syndrom vyhoření, anglicky burn out nebo burnout, hrozí jen lidem v namáhavých profesích. Může postihnout prakticky kohokoli, přičemž nejčastěji postihuje ženy středního věku, které jednak častěji pracují v takzvaných pomáhajících profesích, jednak toho mají na starost hodně i doma, ať už jde o péči o potomky nebo o vlastní stárnoucí rodiče.
Příznaky, že se blíží syndrom vyhoření
Příznaky syndromu vyhoření nastupují postupně a v práci se projeví třeba tím, že nás už vlastně ani moc nezajímá, ani nestresuje, což se dělo v předchozích fázích. Případně se snažíme pracovním úkolům vyhnout.
Přidávají se zdravotní a psychické potíže, namátkou pocity fyzického vyčerpání, nespavost, bolesti hlavy a žaludku, podrážděnost, vztahovačnost, plačtivost a náladovost, zimnice. Rozladěnost a nezájem se začínají projevovat i doma.
Kdy vám hrozí syndrom vyhoření
K tomu, aby člověka postihl syndrom vyhoření, navíc práce ani přispět nemusí. Pokud žena vede ubíjející život plný povinností souvisejících s péčí o rodinu a pokud jí zároveň chybějí pocit uznání a možnost odpočinku, zejména duševního, je syndrom vyhoření na spadnutí. Typicky hrozí tyto potíže ženám, které mateřství zase tolik nenaplňuje a zároveň mají pocit, že jim ujíždí vlak v jejich profesi, aniž by nacházely pochopení u partnera.
Poslední dobou odborníci pozorují ještě jeden nový jev podobný syndromu vyhoření, a to u lidí, kteří mají vcelku klidnou práci a ani v jiných ohledech nevedou náročný život, ačkoli vždy samozřejmě záleží na osobních limitech.
Jde o důsledek toho, jak se samotná práce mění, používá se moderní technologie k práci samotné i komunikaci během ní, aniž to vždy ulehčuje situaci. Mnoho lidí to frustruje – stejně jako fakt, že začíná být normou, aby byl člověk v podstatě neustále on-line, ačkoli to povaha jeho práce nijak nevyžaduje. Navíc lidé špatně snášejí i fakt, že jejich práce má daleko méně přesné obrysy, než tomu bylo v minulých generacích.
Jak léčit syndrom vyhoření
Naštěstí se i se syndromem vyhoření dá bojovat, ačkoli je někdy těžké hledat pomoc v nejbližším okolí. Protože ani váš partner nemusí pochopit, jak na tom jste, protože může mít subjektivní pocit, že toho nezvládáte zdaleka tolik, co zvládá on.
Pokud už u sebe pozorujete příznaky, je na místě vyhledat odborníka, tedy psychologa. Případně pracovního kouče. Mezi prevenci patří duševní hygiena, tedy čas, který budete mít jen pro sebe, i kdybyste ho měly prolelkovat. Odpočinek, koníčky, pohyb na čerstvém vzduchu a také udržování sociálních vztahů nesouvisejících se zaměstnáním. Pokud se budete, i když ve volném čase, vídat jen s kolegy, těžko se úplně odpoutáte od témat, která souvisí s pracovními závazky.