Existuje jedno tyrolské přísloví, které znám od svého dědečka, rodáka z Innsbrucku: „Dobrý lék je obyčejně hořký.“ Nehledejte v tom jinotaje. Jde o prostý fakt. Naši předkové moc dobře věděli, že hořká chuť – a platí to i pro léčivé byliny – je sama o sobě medicínou na sto a jednu nemoc.
Popravdě, hořké aroma většině léků v pilulkách zůstalo dodnes, přestože už nejde například o voňavou šalvěj, pelyněk nebo zeměžluč, ale o průmyslově vyráběné chemické preparáty. Zkuste si mezi zuby podrtit obyčejný paralen, nedejbůh ibalgin. To si na tyrolácké přísloví rychle vzpomenete.
Vysvětlení je podle internisty Pavla Průchy jednoduché: „Léky nejsou od toho, aby nám chutnaly, ale aby nás léčily. Proto se v drtivé většině polykají celé a zapíjejí vodou. O jejich chuti běžně nepřemýšlíme a neřešíme ji. Ochucovadla se přidávají vesměs jen do medikamentů, které podáváme dětem – aby opravdu správně a bez větších potíží patřičnou dávku léku spolkly.“
Růžová je dobrá
První historicky známá pilule byla vyrobena pro egyptského faraona. Měla nehezkou, šedivě nahnědlou barvu. Léčivé látky tehdy felčar přidal do nekvašeného chleba a bylo hotovo. Vědci objevili ve vraku lodi ve výborném stavu i pilulky, které vyráběl lodní lékař už v roce 136 př. n. l. Byly uložené v dřevěných krabičkách zalitých cínem a obsahovaly výtažky z různých léčivých rostlin – proti průjmu, zvracení, horečce.
To naše prababičky už polykaly pilulky podobnější těm našim – buď byly bílé, nebo v prášku či tinktuře. Dneska jsou na trhu léky přibližně v osmdesáti tisících odstínech, barvit se začaly v šedesátých letech minulého století. A hlavně proto, aby se od sebe odlišily, pokud jich bere pacient vícero. Různé barvy a tvary také pomáhají zdravotníkům. To když pacient zapomene název léků. Když jej popíše, zdravotníci jej lépe identifikují právě podle barvy a tvaru.
V některých zemích existují speciální klíče, podle kterých je možné z barvy a tvaru tablety poznat konkrétní lék. Barvy zároveň podporují účinnost léků. Různé barvy totiž v lidech vyvolávají různé představy a asociace, takže stimulují, či naopak uklidňují a harmonizují. I proto je třeba ibalgin růžový (růžová přináší klid a utišení), některá antidepresiva červená a žlutá – tyto barvy asociují povzbuzující účinky.
„Barvy jsou velmi důležité i pro snadnější rozpoznání tablety, obzvlášť když jich pacient užívá vícero,“ vysvětluje farmaceut a lékárník Stanislav Havlíček. Barvou potažený lék ovšem skutečně vypadá lépe i na pohled, nevzbuzuje v nemocném člověku odpor jej spolknout, a navíc barva překrývá nepříjemnou chuť. Někdy se kromě barev používá pro dospělé i aroma.
Výhody tobolek
Přes velkou oblíbenost čím dál lépe polykatelných léků se kromě klasických tabletek vyrábějí i medikamenty v tobolkách. Jsou to většinou jemné průsvitné nebo i barevné válečky vyrobené ze speciálních materiálů. Jejich účel je ten, že po spolknutí ochraňují účinné látky léku před zničením nebo přinejmenším snížením účinnosti působením silných žaludečních šťáv v žaludku dřív, než se dostanou na místo určení. Druhý důvod je, aby neobalený lék nezměnil pH v žaludku, a nezpůsobil tak člověku pálení žáhy nebo překyselení.
Naprostá většina léků se polyká vcelku. Nejen kvůli jejich nepříjemné chuti, ale i kvůli tomu, že kdybychom je rozkousali, účinné látky by se v těle rychleji vstřebaly a také by ho rychleji opustily běžným vylučováním.
Více o lécích se dočtete v novém čísle Blesk zdraví, které je již nyní k dostání na novinových stáncích.