4°C
Jak vůbec vznikl projekt Srdcerváči?
Nadační fond na podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením funguje už sedm let a za tu dobu se aktivně podílí na úpravách legislativy ve prospěch zdravotně postižených osob. Nikdy jsme ale nedělali nějakou fundrisingovou akci (akce při které se lidé snaží získat peníze obecně prospěšnou činností, pozn. red.), protože jsme nechtěli chodit po ulici a „žebrat“. Řekli jsme si, že chceme být trochu jiní, než ostatní neziskovky. Což jsme teda už tím, že jako jediná neziskovka se věnujeme pouze zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zasedli jsme s kolegy a přes různé nápady se dostali až ke Srdcerváčům. Chtěli jsme vytvořit katalog věcí a zážitků, které se nedají normálně koupit. Což se nám, myslím, podařilo.
Kdo jsou letošní tváře celé akce?
Chceme vždy poukázat na lidi, na které je tak trochu zapomínáno systémem. Jsou to tak jedinci, kteří mají často dvojí handicap, který jim znemožňuje najít práci. V letošním roce to jsou absolventi vysokých škol s tělesným postižením. Aby takový člověk sehnal práci, je to skutečně náročné. Nemají praxi, protože neměli kde jí získat. K tomu mají některé postižení, kvůli kterému ho nemusí někde ve firmě přijmout. V příštím roce budou tváří ženy. Ženy v předdůchodovém věku s postižením, matky samoživitelky, které mají nějaký další handicap. Takových lidí, pro které je těžké najít práci je spousta skupin, tak uvidíme, kdo bude dál.
Celá akce startuje s magickým datem 9. 9. Má to nějaký hlubší smysl?
Ne, jen se to dobře pamatuje. (smích) Naším cílem nebylo startovat prvního září, kdy jdou děti do školy. To veřejnost řeší jiné problémy, ale dali jsme si pevně 9. 9., protože se to dá hezky zapamtovat. A září je to proto, aby si lidé mohli v katalogu vybrat už i vánoční dárek. Vlastně si tím ušetří nervy a ještě pomůžou dobré věci. A díky nim pak lidé budou moct pracovat.
Prozradíte nějaké taháky z katalogu?
Je tam třeba možnost jít na oběd s paní Beátou Rajskou, získat unikátní věci z mistrovství světa v hokeji, které proběhlo, a které nás čeká příští rok. Pak je tam možnost získat dres ze Sparty Praha, který není běžně k dispozici, nebo třeba šance vyzkoušet si slanění některých věží. Dále je to osobní setkání s Ondřejem Brzobohatým, nebo raketa Petry Kvitové. Ale také tam jsou zážitkové věci jako možnost upéct si svůj chleba, podívat se do nepřístupných prostorů některých divadel či knihoven. Někteří zájemci se budou moct podívat i na generálky ve všech možných divadlech po celé České republice.
A co když si z toho někdo z katalogu nevybere? Může vás podpořit i jinak?
Mimo katalogu, který je plný zážitků a darů, máme také katalog Design by Srdcerváči, kde si lidé mohou po celý rok koupit třeba skleničky na víno s Braillovým písmem, speciální psí obojek, který vyrobili zaměstnavatelé zdravotně postižených osob, šperky, doplňky, a tak dále. Letos máme také novinku vínu Cuvée. Další z možností, jak nás podpořit, je zaslání DMS zprávy.
Jak se k těm unikátním darům a zážitkůlm dostáváte?
Tady musím pochválit své kolegy, kteří jsou neskutečně krativní a rozesílali po svých kamarádech dotazy, co by si přáli k Vánocům, nebo co by si přály jejich děti. Do toho jsme udělali ještě akci na Facebooku, kde jsme se ptali našich fanoušků, co by si přáli oni a podle toho pak začali předměty a zážitky shánět. Sice nepřišlo moc podnětů, nebo některé byly nerealizovatelné, ale my jsme za všechny moc rádi. Protože když splníme sny lidem z veřejnosti, oni nám pak pomohou splnit sny lidem s tělesným postižěním.
S kolika tělesně postiženými lidmi Fond spolupracuje?
Vloni Nadační fond Srdcerváči pomohl zaměstnat téměř šest set lidí. A ti všichni, respektive jejich zaměstnavatelé, prošli naší kanceláří. Kolem celé organizace se pak pohybují další stovky lidí. Já jsem se tomu začala věnovat před patnáci lety a za tu dobu kolem prošlo mnoho lidí. Zkušenosti lidí se zdravotním postižením kolem mě, ať už to jsou lidi po onkologické diagnóze, lidé s interním onemocněním, s psychiatrickýma diagnózami, mi napomáhají rozvíjet nadační fond a jeho další projekty. U nás jsou dveře otevřeny komukoliv. I když ne ze všech věcí, co řešíme, máme radost.
Co tím myslíte?
Někomu třeba najdeme na trhu práce místo, ale ten člověk zjistí, že se mu zásadně zhoršila diagnóza a že třeba umírá. Takže řešíme i věci, jako jsou závěti, což není moc příjemné. Bohužel kolem nás už i několik lidí zemřelo. To jsou pak věci, kdy se člověk zastaví a řekne si: „Jo, vždyť já sám nevím, co bude zítra... Tak o to víc se musím teď snažit makat, abych jednou nelitoval, že jsem něco mohl udělat, ale neudělal,".
To musí být asi psychicky náročné, ne?
Každý z nás má tu výhodu, že sedí na několika židlích. Máme svá zaměstnání, nadační fond, své rodiny nebo blízké, takže jsme stále v jednom kole. Ale to je běžné v životě, a díky tomu, že jsme konfrontováni se vším, jak s narozením dětí, tak se smrtí víme, že ten život se žije a má žít. Že to není jen o malování vzdušných zámků s pohledu na svět skrze růžové brýle. Ale doufáme, že až tu jednou nebudeme, tak možná takhle naše snaha napomůže té generaci, která je teď mladá, aby jednou něco jako nadační fond vůbec nebyl potřeba. Já mám takové heslo: Je lepší býti pesimistou, který je mile překvapen, než optimistou, který je nepříjemně zklamán. A díky tomu mám každý den důvod se usmívat. Protože mě mile překvapí, že něco vyšlo, že nevznikl problém... A takhle jsme tu naladěni všichni.
