"Denně mi lidé říkají, že mám obrovské štěstí, když můžu sníst cokoliv a přesto vážím stále stejně. Já bych ale tisíckrát radši měla nadváhu," říká nešťastná matka dvou dětí z Manchesteru.

Boj s lidskou bezohledností

Carole při výšce 163 centimetrů váží jen 38 kilo. Oblečení musí nakupovat v dětské konfekci. Nosit šaty pro desetileté. To však zdaleka není jediný problém, se kterým se musí potýkat. Kdykoliv vyjde na ulici, je nucena snášet kruté poznámky a úšklebky.

"Většina lidí si myslí, že jsem anorektička. Že toužím být extrémně štíhlá. Netuší, jak daleko jsou od pravdy," říká Carole, která s tímto obviňováním bojuje už od dob dospívání. "Lidé na ulici se zastavují, zírají a dokonce si mě fotí. Je to nepříjemné," dodává.

Podpora milující rodiny

Se synem Neilem, pro kterého není problém nosit maminku na rukou

Autor: profimedia.cz

Nemoc, kterou Carole trpí způsobuje, že nemá tolik svalů jako normální člověk a navíc se jí do nich vůbec neukládá tuk. To samozřejmě vede k mnoha zdravotním problémům. "Jsem stále hrozně vyčerpaná. Navíc je pravděpodobné, že budu trpět silnou osteoporózou a artritidou,"říká.

Žádný lék na to ale neexistuje. "Musela jsem se s tím zkrátka naučit žít. A to není lehké. Můj manžel Steve a mí dva synové Neil a Mark jsou mi naštěstí obrovskou oporou. Tvrdí, že mě milují takovou, jaká jsem," dodává.

Lidé jsou přesvědčeni o tom, že Carole musí trpět anorexií

Autor: profimedia.cz

Černé pivo a rychlé občerstvení

"Jím jako kůň. Nikdy nevynechám žádné z jídel. Často si nechávám vozit i čínu a smažená jídla, vysvětluje Carole. Ani přes své odhodlané úsilí denně konzumovat kalorická jídla nepřibírá.

Její každodenní strava přitom zahrnuje výživné teplé snídaně, kaloriemi nabitý sýrový salát k obědu a večeři z rychlého občerstvení. Tu dokonce zapíjí půllitrem sladkého černého piva, které má velkou energetickou hodnotu.

Ruce jako hůlčičky

Když se Carole narodila, byla jako ostatní děti. Už za pár měsíců však rodiče zjistili, že s ní něco není v pořádku. Trvalo mnohem déle, než začala sedět, lézt, chodit. Když nastoupila do školy, uvědomila si, jak moc se od ostatních dětí liší. Byla menší, ruce a nohy měla tenké jak hůlčičky.

"Když mi bylo třináct, vážila jsem jen 25 kilo. Rodiče byli přesvědčeni o tom, že trpím poruchou příjmu potravy. Spolužáci mi přezdívali 'pakobylka'," vzpomíná. Trvalo rok, než lékaři odhalili příčinu. Diagnostikovali nemoc svalů, kterou do té doby trpěl jen jeden člověk na celém světě.