Vypustit ze sebe tvrzení, že všichni žijeme v blázinci, se může zdát poněkud odvážné. Samo o sobě to někomu může přijít pobuřující a snad i urážející. Vždyť přeci v blázinci žijí pouze blázni, a já nejsem žádný cvok!, může si někdo říkat. Veškeré negace vůči tomuto faktu ale přejdou ve chvíli, kdy si člověk přečte stejnojemennou knihu od Radkina Honzáka a Renaty Červenkové. Kniha je psána formou dialogu, kdy renomovaný psychiatr diskutuje s novinářkou a spisovatelkou o tom, jak vypadá dnešní svět očima psychiatra, který většinu života naslouchal strastem druhých lidí.
Autoři tak spolu diskutují o trendech v medicíně, od psychosomatiky, přes zálibu v zobání prášků, přes rodinu a její postavení ve společnosti, až po věčné téma smrti. Pan doktor se po celou dobu nevyhýbá odpovědi a neomezován ničím, a hlavně nikým, poskytuje široké veřejnosti své zkušenosti ze světa psychiatrie. Čtenář ale nemusí mít strach, že by nerozuměl jazyku, kterým se Renata Červenková s Radkinem Honzákem baví. Kniha plyne s podivuhodnou lehkostí, zatímco v člověku se usazuje těžkost, se kterou přemýšlí nad všemi pravdami, které v knize zazní. A na základě veškeré argumentace pana doktora musí uznat, že i on sám je součástí toho blázince.