Narodila se 4. března 1920 do rodiny hudebního skladatele a kritika Jana Branbergera a sopranistky Doubravky Černochové-Branbergerové. Psal se rok 1920 a dostala jméno Evička. Vyrůstala spolu se sestrami „v lepší rodině“, patřilo jim totiž celé druhé poschodí v činžovním domě na Vinohradech a rodina rozhodně nestrádala. Oba rodiče, sami umělci, samozřejmě přáli dceři, aby i ona rozvíjela svůj umělecký talent. Už v pěti letech se objevila v absolventském představení na konzervatoři. Organizátorka představení jí tehdy řekla: "Možná z tebe bude jednou herečka." Od té doby Eva nemluvila o ničem jiném.
Nejprve ale začala studovat na gymnáziu, kde studovaly i její sestry, ale její touha po herectví byla silnější. V kvartě přestoupila na konzervatoř, netrvalo dlouho a přišla její první filmová nabídka. Režisér Kmínek potřeboval do filmu Manželství na úvěr mladou dívku, a tak Evu pozval na zkoušku. Nezkazila to, naopak, a první velká role byla na světě. Později herečka vzpomínala, jak byla z natáčení na větvi, protože tam hrál i tehdejší idol žen – Rolf Wanka. Manželství na úvěr bylo romantické drama a diváky film zaujal i díky Evě Gerové, která si v něm zahrála Emu.
Nabídky se začaly hrnout. Pravda, byly to filmy velmi podobné a většina z nich spadala do kategorie příběhů červené knihovny. Eva hrála postavy hodných a poslušných dívek, které po všech útrapách získají muže svých snů. Právě v téhle době vzniklo i její umělecké jméno, šlo vlastně o zkrácení původního příjmení Branbergerová. Chtěla přerušit studium, aby mohla točit naplno, ale otec zakročil. Díky tomu dostudovala, a jak mnohokrát později prohlásila, velmi jí to v životě prospělo.
Následovaly další filmy, například komedie Otec Kondelík a ženich Vejvara, Karel Hynek Mácha, dvojrole Mařenky Lízalové a matky Lízalové v komedii Kariéra matky Lízalky nebo role v dramatu Harmonika. Nejúspěšnějším rokem byl pro ni rok 1938, kdy natočila celkem šest filmů. Z nich byly nejslavnější filmy Pán a sluha nebo Bílá vrána. Ten režíroval Vladimír Slavínský, na něhož ráda vzpomínala. V jeho filmech se taky potkala s Adinou Mandlovou. Začala se s ní kamarádit. Prý byla velmi milá a hodně jí pomáhala. Za největší hvězdu pak považovala Jiřinu Štěpničkovou.
V roce 1939 její herecká kariéra, která tak strmě letěla do nebes, skončila. Začala v šestnácti, skončila v osmnácti. Zamilovala se totiž a následovala svatba. Jejím manželem se stal policejní lékař Jaroslav Šanovec. Ten samý rok se jim narodil syn, po dvou letech dcera. Eva se musela rozhodnout: buď bude dobrá máma, nebo se bude věnovat kariéře. Rozhodla se pro rodinu a prý toho nikdy nelitovala. Celý život pak pracovala jako knihovnice. Její manželství ale celý život nevydrželo. Po třiceti letech se rozvedli a Eva se pak podruhé vdala za lingvistu Jiřího Páva. S ním prožila dalších čtyřicet let a láskyplné manželství ukončila až jeho smrt. Až do konce byla aktivní, zajímaly ji výstavy, politika a divadlo. Zemřela v roce 2013 v třiadevadesáti letech.
Co nosily prvorepublikové hvězdy filmu? Adina Mandlová například tyhle róby: