2°C
Narodila se v roce 1905 do rodiny, kde se moc nerozhazovalo, ale na kulturu se peníze našly vždycky. Maminka měla hudební talent, tatínek zase krásně maloval. Nikdo jí v herecké dráze nebránil a od rodičů měla veškerou podporu. Zpočátku to vypadalo, že se bude věnovat spíše zpěvu, který začala studovat i na konzervatoři. Po škole dostala místo v brněnské opeře, ale odehrála jen pár představení, pak zamířila do Prahy.
Už tehdy tušila, že její profesní dráha se bude ubírat jiným směrem. Kromě toho ji začaly zlobit hlasivky, takže se zpěvem byl utrum. To se ale nakonec ukázalo jako osudové, protože v budoucnu se právě její podmanivý hlas s erotickým nádechem stal její největší devízou. Dostala nabídku do Národního divadla, ale odmítla ji, místo toho s dalšími spoluzaložila avantgardní divadlo Dada. Když po roce dostala opět nabídku, aby nastoupila do zlaté kapličky, neodmítla.
Ve třicátých letech hrála většinou nekomplikované hrdinky, později se dostala i k dramatičtějším rolím. Měla mimořádný talent předat svým postavám civilní nádech, skvělá byla i v komediích. Vedle hereckého talentu jí příroda nadělila mimořádnou krásu. Spisovatelka Pujmanová o ní koncem dvacátých let napsala, že je jednou z nejatraktivnějších žen v Praze a že má všechny předpoklady, aby se z ní stala hvězda.
Přesto nebyla její cesta k filmovému nebi tak strmá jako u jiných prvorepublikových hvězd. Přirovnávali ji ke slavné Marlene Dietrich, ta byla považována za sexsymbol své doby. Šejbalová se větších rolí dočkala až v pozdějším věku a její kariéra dosáhla vrcholu teprve po válce. Vidět jsme ji mohli ve filmech Cech panen kutnohorských, Kvočna, Rozvod paní Evy či Maskovaná milenka.
Po Maskované milence se věnovala poměrně dlouhou dobu jen divadlu. Až v roce 1957 přišel velkolepý návrat. Ve Vlčí jámě si zahrála stárnoucí Kláru a její vynikající herecký výkon neušel o rok později pozornosti na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Byla tehdy velkou favoritkou na hlavní cenu, ale o jeden hlas zvítězila Sophia Loren. Od konce padesátých let se objevovala i v televizi, například v seriálech Sňatky z rozumu, Jana Eyrová či v nepřekonatelném seriálu Taková normální rodinka.
Její tak trochu exotická krása byla magnetem pro muže. I když byla vdaná za advokáta Pipku, avantýrám se nevyhýbala a ani je neskrývala. Její postelí prý prošla pěkná řádka mužů, ať už to byli – údajně – Zdeněk Štěpánek, R. A. Dvorský, Rudolf Deyl, Eman Fiala či Karel Hašler. Obdivovali ji podnikatelé, majitelé fabrik i ministři.
Z natáčení jezdívala limuzínami, přesto svůj život prožila po boku svého manžela. Měl zřejmě svatozář, nevěry jí toleroval a vše jí odpustil. Jejich manželství trvalo přes třicet let, bohužel bylo bezdětné. Svého muže Jiřina přežila o devět let a zemřela sama v srpnu 1981 na rakovinu.
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Jací byli jejich osudoví muži? Další příběhy hereček nejen z doby první republiky si přečtěte na webu Blesk pro ženy – osudy hereček najdete ZDE.
