Stella Májová: Fotila akty, rozvedla se kvůli tchyni a v sedmdesáti si vzala lásku z mládí

25. října 2017 | 06:00

Možná si ji vybavíte v prvorepublikovém filmu Příklady táhnou, kde hrála spolu s Natašou Gollovou, ale slávu jí přinesla hlavně role Zpěvanky v pohádce Byl jednou jeden král. Byla krásná, skvěle zpívala, tančila i hrála a ani trochu se nestyděla. Po její smrti se totiž našly akty, které jako mladá nafotila. Navíc byl její život jako z hollywoodského filmu – s mnoha zvraty a šťastným koncem.

Narodila se v roce 1923 v Havlíčkově Brodě jako Stella Weingärtnerová a už jako malá projevovala umělecký talent. V Praze chodila do taneční školy, hrála na klavír a chodila do ochotnického souboru. Přesto netoužila po slávě. Byla to její matka, kdo ji k herecké kariéře velmi intenzivně vedl.

Když dělala Stella přijímací zkoušky na konzervatoř, náhodou potkala na chodbě dívku, která jí řekla o natáčení filmu Příklady táhnou a o tom, že režisér hledá právě někoho, jako je ona. Role už ale byla obsazená, nicméně filmaři si vzali její adresu. Po dvou týdnech přišlo překvapení. Režisér Cikán přijel k nim domů a oznámil, že herečka, která měla ve filmu hrát, si to rozmyslela, takže role je volná. Bylo jí patnáct a tahle šance jí osudově změnila život.

O mladé talentované dívce tenkrát psaly všechny noviny a rozhovor s ní dělal také jeden mladý redaktor Jaroslav Mráz. Sblížili se, začal chodit ke Stelle na návštěvu a nejspíš se do ní zamiloval. Jenže byla moc mladá a pak přišla válka. Po ní Jaroslav emigroval do USA a padesát let ho Stella neviděla.

Po filmu Příklady táhnou následovala ještě role v komedii Studujeme za školou a v dramatu Barbora Hlavsová. Na dlouhou dobu poslední film natočila v roce 1943 a pak deset let hrála jen v divadle. Působila postupně v Divadle Na Fidlovačce, u Jana Wericha a později v Městských divadlech pražských, kde zůstala až do roku 1989.

Mezitím přišly další filmové role. Ať už to byly krásné pohádky Byl jednou jeden král, Princezna se zlatou hvězdou nebo filmy Zabil jsem Einsteina, pánové či Pane, vy jste vdova, Anděl na horách nebo Co je doma, to se počítá, pánové – tam všude se objevila. A zazářila. Bylo by škoda na ně zapomenout. 

Její soukromý život by vydal na knihu. Ještě za války se zasnoubila s pozounistou Janem Čížkem. Ke svatbě ale nedošlo, zemřel na tuberkulózu. Pak si vzala Vojtěcha Egema, ale tohle manželství skončilo velmi brzy, prý kvůli tchyni. Čtvrt století žila s přítelem Jiřím, ale nevzali se.

Pak přišel rok 1990 a s ním i to, co ani ve snu herečka nečekala. Zavolal jí Jaroslav Mráz, tehdy už Jerry. Ano, ten redaktor, s nímž dělala kdysi dávno rozhovor. Přijel za ní do Prahy a přeskočila jiskra. Oba už sice nebyli nejmladší, ale co na tom záleželo? Stelle bylo sedmašedesát, Jerry byl o něco starší. 

Později se Stella dozvěděla, že Mráz na ni nikdy nezapomněl. Celou dobu prý nosil v peněžence její akt, který herečka nafotila jako mladá! Teprve s pádem železné opony a po smrti své manželky mohl přijet za svou osudovou láskou. Vzali se a Stella se odstěhovala do Kalifornie, kde žila až do své smrti. Zemřela v roce 2009, jedenáct let po svém manželovi. No nebyl by z toho hezký hollywoodský doják?

Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Jací byli jejich osudoví muži? Další příběhy hereček z doby první republiky si přečtěte na webu Blesk pro ženyosudy hereček najdete ZDE.

 

Autor: aši
1080p 720p 360p
DesktopMobile