Sára Saudková bydlí s partnerem Samuelem a dětmi na okraji Prahy v rodinném domě, ale také si už vyzkoušela život v paneláku. „Jsem mix všeho, vyrůstala jsem právě v paneláku, na malém městě, a když jsem byla větší, přestěhovali jsme se do domu se zahradou. Vždycky jsme však měli nějakou zahradu, pro mě je součástí bytí a jsem na ní závislá. Moc mě bavilo pomáhat a starat se o svoje záhonky. A když k nám přišel starý zahradník prořezávat stromy, zbožně jsem mu přidržovala žebřík a koukala pod ruce. Dokonce jsem se chtěla stát zahradnicí. Jenže tak to chodí, že člověk dělá v životě něco jiného,“ vypráví.
„Nelíbí se mi zahrady pro užitek, s vymezenými chodníčky mezi záhonky, kde bych musela pořád křičet na děti, kam nemají šlapat. Nejraději mám rostliny, které žijí samy, ostatně zahradu jsme chtěli bezúdržbovou.“, pokračuje.
A co by Sára poradila našim čtenářům? „Nejít proti srsti. Nesnažit se pěstovat rostliny, které do dané krajiny nepatří, přidělá to víc starostí i práce. Já jsem chtěla jen takové, které jsou tady doma. A doporučuji trpělivost, nechtít hned obsadit každý koutek zelení. Dejte přírodě čas, aby se projevila. Je to lepší, než kdybyste za pár let zjistili, že žijete v džungli – to ji pak budete likvidovat? Rovněž mám úctu k rostlinám, které ostatní považují za plevel, jako například k pampeliškám a sedmikráskám.“