Míša pochází z Třince, ale od svých čtrnácti let, kdy začala studovat na konzervatoři, žije v Praze. "Jsem bytový člověk, do loňského podzimu mi nikdy žádné stavení neříkalo pane. Maminka si později nechala postavit na Moravě dům, kam jsem o prázdninách a svátcích jezdila, ale o provoz jsem se nestarala. Navíc mezi domem a chalupou je pěkně velký rozdíl, protože chalupu vždycky máte po někom. Ta naše byla postavená v roce 1920," vypráví, když procházíme rozlehlou chalupou, která stojí téměř uprostřed jedné vesnice na Českolipsku.

Originální sklady
Chalupaření Míšu nikdy nelákalo, a když chtěla být s rodinou v přírodě, řešili to pronájmem místa k rekreaci. Jenže… "Maminka se stěhovala z domu a museli jsme vymyslet, kam s tou spoustou nábytku a dalších věcí. Sice se v létě stěhujeme do nového bytu, ale tam by se stejně nic nevešlo. A ani nehodilo – kdo by si dal do moderního interiéru španělský rustikální jídelnu nebo ložnici ve stylu Ludvíka XVI.," podotýká herečka. A tak si řekla – proč si nepořídit chalupu? "Brala jsem to jako nákup velkého úložného prostoru." Na internetu si vyhlédla několik stavení, dostupných autem asi hodinu jízdy z Prahy, a vyslala manžela Jaroslava na obhlídky. "Prohlédl si asi pět chalup, když mi volal: hned přijeď, to musíš vidět, tady je ráj pro děti. Střecha celkem dobrá, má to sice suchý záchod, ale to vyřešíme, zahrádka malá, ale hlavně toho místa!“ Míša přijela a nadšeně souhlasila.

"Nezlákala mě samotná chalupa, ale vysloveně mě dostal dřevěný domeček na zahradě; už jsem viděla, jak v něm dcery řádí. A co si nalhávat, samozřejmě mě zaujala velká stodola, tam se vejde věcí…"

Objevování začíná
Zkušení chalupáři by se teď určitě zeptali, jak důkladně si nechala Míša stavení zhodnotit. Opravdu je střecha v pořádku? Nezatéká do domu? Co plísně? Neskýtá zradu kamenná podezdívka nebo silné cihlové stěny? A jak je to s kanalizací? "Žádná revize nebyla, a protože jsme na začátku, zatím žijeme v blahé nevědomosti. Už jsme tady strávili pár víkendů, i v zimě, takže mám jasno – nikde nezatéká," směje se. Vloni vyřešili topení kamny s výměníkem a letos se pustí do oprav. Nejdřív se strhne staré lino, vyrovnají podlahy a položí nové, ale kde je původní prkenná podlaha nebo zachovalá dlažba, tam se počítá jen s opravami. Také staré tapety půjdou pryč, všude se vybílí, a může se instalovat dřevěná kuchyňská linka v obývací místnosti. "A teď to složitější. S vodou sice není problém, ale chce to novou elektriku, záchod a koupelnu. Předchozí majitelé nás upozornili, že tu není dořešená kanalizace, což je problém mnoha venkovských stavení. Takže v naší rodině, která si na chalupě zatím užívá romantiky "kadibudky", je teď nejdiskutovanější voňavé téma – jestli septik, nebo žumpu." A někdy časem ještě počítají s odhalením skrytých trámů, zatím zbytečně schovaných pod vrstvami malby.

Důvod k radosti
Stavení má čtyři místnosti a velkou půdu. Půdu aktuálně rekonstrukce nečeká, přízemí se začne postupně zabydlovat. Na co se Míša nejvíc těší? "Pořád jsem ve fázi nadšení. Když je teplo, svítí sluníčko, kolem to štěbetá a žije – všechny blízké mám na dohled, ale nemusím je hlídat – to je pro mě největší relax. Holky se určitě těší, Julince je osm roků a Terezce jedenáct, že budou mít od rodičů pokoj a zavřou se v malém domečku na zahradě. Jsme v kraji rybníků, i ty musíme prozkoumat, to je další důvod k těšení. A těch cyklostezek v okolí! Ještě koupit kolo a můžeme s holkama vyrazit," plánuje Míša. Manžela asi na kolo nepřemluví, což by nemuselo vadit, práce na chalupě bude dost. A protože je Jára šikovný a hodně zvládne sám, není důvod k obavám. Odpočívat pak může při listování dějinami jejich vesnice, protože ho – stejně jako Míšinu maminku – baví historie. A zdejší vesnice, založená patrně kolem roku 1200, která nejvíce vzkvétala za vlády Karla IV. (byla dokonce povýšena na město, které získalo hrdelní i mýtné právo a městský znak) má o čem "vyprávět".
Dům schovává i několik úžasných kamenných sklepů a stodola zase spoustu zahradního nářadí. "Nejsem zahrádkář a ani se neptejte, co tady vlastně roste, to zjistíme časem." A teď to nejdůležitější – nejvíc se Míša těší, jak se její sen o velké koupelně promění ve skutečnost. "V novém bytě je také malá a já bych chtěla koupelnu s oknem, s pohledem do zahrady. V zemitém stylu, takže starou vanu, hodně dřeva a kamene, žádné obkladačky." Uvidíme, jak se jí podaří realizovat svůj sen. Takže za rok na shledanou?