Mít byt na Starém Městě je sice krásné, mnoho pohodlí ale Bosákovým dvě poměrně malé místnosti neskýtaly. „Ten byt ještě mám, občas se hodí na přespání, když potřebuji zůstat dlouho v práci,“ vysvětluje sportovní redaktor České televize, proč se nevzdal zázemí nájemního bytu v centru Prahy. „Líbí se mi ale soukromí a volný prostor, proto jsme se před pár lety rozhodli pro vlastní domek.“

Domek na rohu
„Všechny úspory padly na pozemek. Takže pak jsme stavěli postupně, když se něco uspořilo, pustili jsme se do další etapy. Z manželky se stal stavbyvedoucí a finanční poradce v jednom.“ Domek ve vsi východně od Prahy je postavený podle typizovaného projektu Afrodita, oceněného v devadesátých letech jako Dům roku. Půdorys má tvar písmene L a vytváří prostor pro pěknou terasu, která nabízí dostatek soukromí. „Mysleli jsme si, že bydlení na rohu dvou ulic je nevýhoda,“ komentuje majitel s odstupem umístění pozemku. Čas však dokázal opak - Bosákovi nemají tolik sousedů, se kterými by si koukali z oken do oken. „To jsme ale zjistili, až když na jedné sousední parcele vyrostl domek poměrně blízko našeho plotu.“ Dá se to samozřejmě vyřešit třeba ozdobnými stromky, ale tady se vloudila malá chyba – túje, které Bosákovi vysadili, se ukázaly být pomalu rostoucí druh. Do patřičné výšky porostou pár let; zatím předěl řeší rákosové rohože.

Dostatek místa
Ale pojďme raději dovnitř. Centrem přízemí domku jsou kuchyň a jídelní kout, oddělené od obývacího pokoje sníženou příčkou s průhledem. „Manželka několik let vařila ve starém bytě jen na dvouvařiči, včetně štědrovečerní večeře nebo pohoštění pro návštěvy. Navíc to Alenu docela baví, takže kuchyňská linka, kam se vejde spousta věcí a ještě zbývá prostor na přípravu jídla, byla její sen i podmínka. Protože na stavbu dohlížela hlavně ona, vyřešila si to podle svých představ. Při vaření vidí na televizi nebo si může povídat s hosty.“ Domek je půdorysně poměrně členitý, takže u kuchyně se našlo šikovné místo na spižírnu – komoru. A takových praktických místnůstek v domě objevíte několik. Například „vinný sklípek“ v patře nebo velkou šatnu, díky které nemusí být skříně ani v přízemní ložnici. Výhoda? „Oba máme rádi spíš volný prostor než mnoho věcí. Nemusíme mít skříně, jen pár polic na knihy a drobnosti, všechno ostatní skrývají komory,“ vysvětluje Jaromír.

Každý má svůj kout
Prosklený obývací pokoj dostal před nedávnem ještě přístavbu v podobě zimní zahrady. Obývá ji teď hlavně jeden z kocourů. „Má tam svůj pelíšek, protože není moc společenský,“ poukazuje páníček na to, že v rozlehlém domě se najde dost místa pro každého obyvatele. „V patře je pracovna s druhou televizí a možností spaní pro hosty. Já často dole sleduji televizi z pracovních důvodů, přepínám sportovní kanály z celého světa. Alena se občas chce podívat na něco jiného, nebo potřebuje mít klid na práci.“ Nad schody byste mohli vidět velkou galerii s domácí posilovnou. A v další prostorné podkrovní místnosti se suší prádlo. „Na nic ji zatím nepotřebujeme, slouží spíš jako půda.“

Sporty a víno
„Lokalitu jsme zvolili dobře,“ pochvaluje si Jaromír. „Do města je dobré spojení a přitom bydlíme opravdu na venkově.“ Sportovní redaktor totiž necvičí jen na rotopedu a posilovacím stroji. Hraje fotbal ve Strašnicích, takže na tréninky to nemá moc daleko. „Potřebuju hodně pohybu. A když se chci rozhýbat, stačí tady vyběhnout kousek do polí nebo do lesoparku. Navíc oba hrajeme golf a v nedalekém okolí je hned několik hřišť.“

Bosákovi mají také krásný společenský koníček. Občas si zvou sommeliéra, který pro ně a pár přátel představí kvalitní vína. V komoře v patře najdete stojany na lahve, teď se ctitelé vína chystají koupit chladicí box, ve kterém si víno udržuje stálou teplotu. „Nejde nám jen o výběr vůní a chutí, ale s touhle akcí je vždycky spojená zajímavá přednáška o původu a pěstování různých druhů třeba v Jižní Americe. Z pochopitelných důvodů tu pak přátelé přespávají, proto se u nás najde dost příležitostných lůžek nejen v patře, ale i v hostinském pokoji v přízemí. A když se sjede manželčino početné příbuzenstvo, má kam hlavu složit. Takže poměrně velký dům využíváme celý.“

Ach, ty kočky
Jaromírovo oblíbené „pracovní“ křeslo u televize má potah, který kupodivu odolává drápkům. Zato Alenina bílá kožená sedačka tlapkám úplně podlehla. Poučení tedy zní: Kočky a kůže opravdu nejdou dohromady. Praktičtější je takzvaná kočičí klapka – otvor, kterým mohou mazlíci volně procházet dovnitř i ven. Malá dvířka si umějí otevřít a za nimi zase zapadnou. A třetí kočičí postřeh? Naučte své miláčky spát jinde než v ložnici, zejména máte-li ji v přízemí. „Venku je patnáct pod nulou a my spíme při otevřeném okně,“ líčí s úsměvem milovník zvířat. „Naše kočky totiž musí mít volný průchod do ložnice a ven. Když se jim omrzí chlad v místnosti, odeberou se do obýváku, kde je teplo, ale my mrzneme do rána.“