2°C
Michaela pochází z Bruntálu, ale od svých osmnácti let žije v hlavním městě. Jak si tu sháněla nový domov? „Do Prahy jsem se odstěhovala s přítelem, takže jsme na to byli dva. Já chtěla, abychom bydleli blízko centra a blízko městské dopravy, protože nejezdím stále autem. Také dávám přednost klidnější lokalitě a můj byt musí mít vanu. Tak když si tohle řeknete, přece jen chvíli trvá, než objevíte bydlení podle svých představ,“ vypráví.
Barevné proměny
Její současný byt je v pořadí třetí pražská adresa, kde Míša bydlí už přes rok. „Mám v ho v osobním vlastnictví a protože jsem na podobné věci dost opatrná, důkladně jsem probírala smlouvu s právníkem. Už je vlastně zařízený, i když stále dokupuju všelijaké maličkosti.“ Jak vypadá, o tom jsme si povídali v prodejně s nábytkem. „Mám hodně holčičí příbytek, u mě byste viděli třeba růžovou troubu, červenou sedačku v obýváku nebo fialovo-růžové stěny v chodbě. Ale stejně počítám se změnou, dříve jsem měla obývák čistě bílo-černý a tehdy se mi také moc líbil, dnes bych zase dala přednost veselejším a teplejším barvám.“ Experimentuje s nábytkem nebo doplňky? „Na to nemám dar. Je fajn, že mám známého architekta, který mi poradí a doporučí, co by se hodilo. Ovšem nejlepší je, když můžu někde vidět už kompletně zařízený pokoj, třeba jídelnu, pak si to snáz dokážu u sebe doma představit.“
Zkusíte si tipnout, co je pro ni doma důležité? Pokud hádáte velká šatní skříň, máte pravdu. „Šatní skříň zabírá dvě stěny ložnice. Je krásná, starožitná, sklo v kombinaci se dřevem. Samozřejmě se neobejdu bez velké a pohodlné postele. Každý se potřebuje dobře vyspat, takže jsem si nechala doporučit i vhodnou matraci.“ Jak už jsme zmínili, pro Míšu je rovněž zásadní vana, pohoda rovná se vana plná pěny. A také má ráda lampy, které vytvářejí menší útulné světlo, a svíčky.
Vzpomínka na dětství
Oblíbili jste si koberce? A ctíte aktuální trendy? Ty velí, abychom je nepokládali po celé ploše podlahy, ale jen jako doplněk nebo třeba do středu obytné místnosti. „V Bruntále mám v pokoji stále celoplošný koberec a je to moc příjemné, ale v Praze už mi stačí právě menší, jinak všude je plovoucí podlaha, případně dlažba. U rodičů dokonce dodnes spím na své úžasné dívčí posteli. Když mi bylo čtrnáct, vysnila jsem si postel ve tvaru velké kostky, nakreslila jsem si, jak by měla vypadat, a naši mi ji nechali vyrobit k narozeninám. Spaní je nahoře, kam se dostanete po třech schodech, a celý vnitřek vlastně představuje velikánský šatník. Pravda, dnes už mi přijde poněkud malá, ale zase se díky ní doma stále cítím dobře.“ Do větších kutilských kousků se však nepouští, i když například vymalovat společně s přítelem pro ni není problém. Drobné opravy v bytě zvládne sama a když ne, pak ví, kam zavolat. „To je také důležité,“ směje se.
|
Chuťovka k masu Míša si oblíbila masové fondue. „Maso nakládám do různých marinád a pak k němu přidávám několik druhů omáček, třeba kari, jogurtovou… Nebo meruňkovou - do meruňkové marmelády stačí přidat trochu chilli a kečupu. Je to rychlé, chuťově neobvyklé a báječně se hodí také ke grilovanému masu.“ 
Kořeněná kuřecí křidélka
Autor: Meggle, archiv
|
Co dělá domov domovem
Míša má ráda změnu, a také zjišťuje, že se jí čím dál víc líbí starobylý nábytek. „Přijde mi moc útulný, evokuje ve mně teplo domova, má úplně jinou atmosféru, než moderní interiér. A právě v podobném stylu bych si ráda v budoucnu zařídila své nové bydlení. Objevila jsem prima obchod, kde prodávají soudobý nábytek ze dřeva, který však působí starobylým dojmem. Naši mají právě takový obývák z třešňového dřeva, který doplnili bílou koženou sedačkou, barevnými stěnami a vypadá to moc pěkně. Já bych jen raději barvu ořechu, ložnice by sice mohla být světlejší, ale jídelna a obývací pokoj v tmavších tónech a to slibuje právě ořech.“
Rady pro čtenáře
Každý z nás si někdy vysní, co by se mu doma líbilo. Pokud však jde o nevratný zásah do bydlení, raději si ho dobře rozmyslete. „Toužila jsem po proskleném obýváku, mít velká okna s terasou. A když jsem si zkusila v takovém bytě žít, zjistila jsem, že to nebyl dobrý nápad. V létě byl prostor strašně teplý, příliš mnoho slunce a navíc jsem si připadala jak na výstavě, takže jsem pořád měla zatažené závěsy.“ Naštěstí ale nešlo o její vlastní byt, mohla se odstěhovat jinam. „Ovšem když jsem kupovala své současné bydlení, měla jsem zase jinou vizi – jeden velký prostor. Zkrátka v jedné obrovské místnosti by se spalo, vařilo, pracovalo a žilo. Vypadalo by to určitě pěkně, ale nikdo v bytě by neměl ani kousíček soukromí. Nakonec jsem tedy dala na radu zkušenějších, a nezačala bourat příčky. A dneska jsem za to vděčná.“
Děkujeme za umožnění fotografovat obchodu s nábytkem Cassandra Furnitures v Průhonicích.
