2°C
Oba se také posmrtně dočkali filmových dokumentů. Na Karla Svobodu, jenž napsal stovky písní, doprovodil svou hudbou filmy i televizní seriály a složil první československý muzikál západního typu Dracula, vzpomíná prostřednictvím domácích videozáznamů jeho syn Petr Klein Svoboda a dnes večer dokument odvysílá Česká televize.
Připomene divákům Karla Svobodu v dobách, kdy byl šťastný a se svou první ženou Hanou přezdívanou Šiška napsal největší hity. „Abych se přiznal, dělal jsem ho hlavně pro své děti, protože mého tátu nikdy nezažily. Doma padaly dotazy: Kdo je ta paní na obrazovce? A ona to byla moje maminka, jejich babička. Tak jsem ten dokument postavil tak, aby viděly, jací byli jejich prarodiče, jak se poznali, jak táta tvořil. Greta a Ferdinand samozřejmě znají tátovu hudbu, pouštím jim ji v autě, mají ty skladby rádi, ale neměli to spojené tak jako já. Že život a hudba byly pro nás jedno,“ říká Petr Svoboda, dnes už sám otec dvou dětí.
Film sestavil z videozáznamů, které jeho otec pořizoval doma v kruhu svých blízkých, a objevil mezi nimi i takové, o nichž sám dosud nevěděl. „Určitě jsou to záběry z Holečkovy ulice, kde naši bydleli v sedmdesátých letech. A taky mejdan v maskách, kde je Helena Vondráčková převlečená za gejšu. Vůbec jsem je neznal, netušil, že existují. Nebo třeba kratičký záběr z narozenin mé sestry. Jsou na něm oba rodiče a architekt Jindra Goetz.“
S otcem měl Petr Svoboda blízký vztah. „Táta si s úsměvem říkal Daddy Cool, což byl odkaz na známou psychedelickou píseň od Boney M. Tak jsem ho potom tak oslovoval, když jsme byli sami nebo když jsem ho zdravil po telefonu. Ovšem on byl fakt cool jako málokdo. A zároveň měl rád klídek, i proto ho vyhledával. Zázemí, které mu maminka dělala, mu podle mě dávalo prostor pro jeho tvorbu. Především se potřeboval dosyta vyspat, do jedenácti nebo klidně do jedné odpoledne. Potom si dal kafe, naslouchal přírodě a pak se vrhnul do práce. Takhle si ho pamatuji. Někdy jsem se vrátil ze školy a táta byl ještě v županu. Seděl na zahradě a poslouchal, jak cvrlikají ptáci. Pak se odebral do studia, kde složil nějaký superhit. Ale taky tam byl celou noc. Pracoval nepřetržitě, nonstop. Byl workoholik.“
Do výběru povolání Karel Svoboda dětem nezasahoval, nevnucoval jim své sny a představy o životě. Rozhodně je neviděl na umělecké scéně. „Nejspíš to vycházelo z toho, že věděl, jak strašně nejistý šoubyznys je a jak je to v něm vlastně hrozně těžký. Protože i když jste na vrcholu, neznamená to, že na něm budete i zítra. Musíte kvůli tomu vydávat strašnou spoustu energie. V něčem je jednodušší mít stabilitu. Podle mě si myslel, že by bylo fajn, kdybychom byli racionální a měli, jak se říká, nine to five job (práci od devíti do pěti) a takový ten profesní klid.“ Geny se ale ošálit nedají. Petra to nakonec svedlo k filmové tvorbě. Přijal umělecké jméno Petr Klein Svoboda a se svou manželkou Luciou točí filmy. A Jana Svobodová, která s rodinou žije už léta v Americe, se stala uměleckou fotografkou.
„Když jsme se viděli naposledy, hrál mi velmi dlouho na klavír. Hodně amerických šlágrů, jak je uměl jenom on, a občas to proložil poznámkou typu: A tohle je klídek v New Yorku… A skutečně, byli jsme v New Yorku, jeho hudba nás tam odnesla… Dnes vím, že už se asi loučil. Bylo to snad týden před jeho smrtí. Já pak letěl do Rotterdamu na festival. A možná i to byl ten důvod… Všichni byli pryč (Svobodova druhá žena Vendula s jejich malým synem byla rovněž mimo Prahu, pozn. red.),“ vzpomíná Petr Svoboda na tragický odchod svého otce, který si vlastní rukou vzal život.
„Co se stalo, stalo se. Už to, bohužel, nezměníme. Cíl dokumentu byl ale trochu jiný než hledat odpovědi na těžké otázky. Chtěl jsem ukázat tátu v nejlepších letech, tak, jak si ho sám pamatuji. Je to obrovský kus života, od roku 1938, kdy se narodil, až do roku 1993, kdy umřela moje máma a on napsal Draculu… Neuvěřitelná success story. Příběh kluka, který kvůli buržoaznímu původu šel nejprve fárat do dolu, než mu dovolili studovat medicínu. Musel si to zasloužit, protože dědeček měl krámek na Praze 1. Prostě hollywoodský příběh. Hit Lady Carneval s Karlem Gottem, Rio de Janeiro, Tokio, narození mojí ségry… Bylo to nádherný období a myslím si, že si ho tehdy všichni užili. Z těch záběrů je cítit úžasná atmosféra. A my můžeme vzpomínat, protože máme fantastickou muziku, kterou nám všem daroval.“
