2°C
Být stále mlád, to bych si přál, být stále mlád. Vzepřít se jednou provždy kalendáři, jen mládí, nikdy stáří... zpívá v jedné ze svých písní i Karel Gott. Přiznejme si upřímně, kdo z nás by si někdy nepřál mít tu moc a zastavit čas. Alespoň co se týká naší "tělesné schránky".
Toužíme po tom být stále mladé, krásné a žádoucí. Když na svém obličeji objevíme první vrásku, hroutí se nám svět. Když na hlavě zazáří první bílý vlas, okamžitě ho "tajně" vytrhneme. Natíráme se "zázračnými" krémy, používáme omlazující séra. Večer před zrcadlem potají procvičujeme obličejové svaly. Snažíme se zkrátka stárnutí "porazit" všemy možnými i nemožnými způsoby.
Na pomoc si často přizveme i nějaké ty odborníky. Třeba kosmetičku, která nám do svalů v obličeji vpraví malou dávku botulotoxinu. O nic přece nejde. Jen to malinko štípne a za pár hodin není po vráskách ani stopa... Jindy je to šikovný plastický chirurg se skalpelem v ruce. Stačí hodinka na sále, několik stehů, pár dnů bolesti, kterou utlumí analgetika. Hlavně, že naše křivky jsou opět dokonalé.
Pokud nám drobný kosmetický zákrok zvedne sebevědomí, je vše v pořádku. I tady však platí, že "všeho moc škodí"! Jestli se ale na operačním sále plastické chirurgie objevujeme několikrát ročně a obličej už máme od injekčních jehel celý rozpíchaný, je načase se nad sebou zamyslet. Jinak hrozí, že skončíme jako některé celebrity, které jsou v honbě za věčným mládím schopné podstoupit cokoliv. A neuvědomují si, že jsou už jen pouhou karikaturou sebe sama...
