Předobraz vyhublé modelky Twiggy má od šedesátých let na svědomí spoustu anorexií podlomených životů. A plastická chirurgie dokáže zázraky. Je lékem na depku z nedokonalého vzhledu. „Chci být krásná za každou cenu, ráda si zaplatím,“ tvrdí na plastikách závislá manažerka Dita. „Moje štěstí je přímo úměrné váze,“ tvrdí štíhlostí posedlá Ivona.

Ivona ani Dita ve svých zpovědích nepůsobí jako ztroskotanci. Nevolají příliš o pomoc. Ony jen konstatují, jak na tom psychicky jsou. Nemají u sebe pocit nějaké zásadní úchylky. Jejich svět stále drží, byť za cenu obětí.

Hubenost jako meta života

Ivona, 37 let, výtvarnice

„Moje pocity, nálady, energie se točí kolem váhy. Když jsem hubená, je všechno krásné, lidi skvělí, práce nádherná. Jakmile přiberu, trpím neuvěřitelnými depresemi,“ vypráví nádherná a štíhlá Ivona, která nebyla schopná kvůli psychickým potížím vylézt téměř celou zimu z postele.

„Přibrala jsem totiž šest kilo. Výčitky svědomí mě budily ze spaní, deprese se téměř nedala přežít. Připadala jsem si odporná. Ale pak mám období, kdy během čtvrt roku dokážu shodit šestnáct kilo a je mi skvěle. Jsem pak neoblomná, nejím nic tučného ani sladkého. Cvičím téměř každý den. Ve finále nemám problém uběhnout půlmaraton.“

Posedlost tělem: Krása je nutná, blbost nevadí

Jenže pak se něco zlomí a Ivona se musí dojíst čokoládou za půl roku. Když jí ručička váhy ukáže kilo navíc, začne se trápit. Náladu si vylepšuje sladkostmi a přibírá stále víc. Prostě starý známý začarovaný kruh. Jednoho dne, kdy je nejhůř, nastane změna. „Přestanu hřešit a začnu cvičit,“ popisuje žena nekonečný kolotoč. Svůj výkyv hmotnosti odhaduje na plus minus dvacet kilo.

A co okolí? „Manžel mě má rád hubenou i baculatou. Naopak se mu příliš nelíbí, když mi začnou lézt klíční kosti a žebra. Jenže to já jsem nejšťastnější. Muž i dcera nejhůř nesou moje deprese, když přibírám. Vždycky se předem děsí, kdy to přijde a jak to ponesu. Vím, že je to se mnou ode zdi ke zdi. I mně vadí pekelný životní kolotoč, ale sama si s ním nevím rady, takže zvažuji návštěvu psychologa,“ uzavírá zpověď Ivona..

Závislá na plastikách

Dita, 33 let, manažerka

Stárnutí a možnosti estetické chirurgie začne člověk většinou řešit až po třicítce. Dita ale skončila pod skalpelem už v devatenácti letech. „Měla jsem nemožně velký nos. Můj profil byl děsivý. Našetřila jsem si tedy na jeho plastiku. Úplně mi to změnilo život. Konečně jsem si připadala jako normální holka,“ přiznává Dita.

Jenže radost z opraveného obličeje jí vydržela pár měsíců. Postupně začala objevovat další a další vymoženosti, díky nimž může být ještě líbeznější. Botulotoxin, laser, kolagenové a výplňové injekce, zvětšení rtů, liposukce, modelace ňader… To všechno Dita stačila během čtrnácti let vyzkoušet.

Úchylka doby: Ženy tělem posedlé

„Moje sebevědomí bylo vždycky na nule. Ve škole jsem byla spíš tichý otloukánek, kterému se děti posmívaly. Teď se díky možnostem plastiky cítím skvěle. Mám mladšího partnera a nemusím řešit věkový rozdíl. Estetické korekce doporučují každé ženě,“ tvrdí Dita.

Jenže idylka začne drhnout ve chvíli, kdy padne řeč na peníze za zákroky. „Zatím na ně padnou téměř všechny mé úspory. Když si necháte píchnout botox, neznamená to, že máte na deset let pokoj. Ten si musíte obnovovat, kombinovat s jinými metodami. Nevadí mi, že za krásu utrácím velké sumy. Nemám děti, tak proč bych šetřila.

Dita se nebojí ani toho, že dopadne jak Michael Jackson, plastiky se začnou bortit samy od sebe. Věřím, že je dnešní plastická chirurgie mnohem vyspělejší,“ tvrdí žena, která se snaží za každou cenu změnit vzhled a zahladit jakékoli stopy stárnutí. Ať to stojí, co to stojí!