Co vy a alkohol v soukromí?
Většina lidí má představu, že se v naší branži hodně pije. U mě to ale neplatí. Asi je to dané tím, že mám odjakživa strašidelné kocoviny. Můj limit je jedna sklenička vína, když si dám dvě, musím mít následující den volno. Zároveň ale nemám ráda, když má nade mnou cokoli moc. Alkohol nepotřebuji, nedělá mi problém ho v životě nemít.
Vybrala jste si to v mládí, proběhla éra divokých večírků?
Když jsem chodila na DAMU, zvládla jsem toho rozhodně víc. Ale kocoviny byly špatné vždycky. Taky jsem ale svého času alkohol odmítala úplně a byla kvůli tomu za exota. Dost často s tím bylo spojené přemlouvání typu, co blbnu, že mi přece jeden panák nic neudělá… Jako by nestačilo prostě říct, že pít nechci, jako by to mělo mít nějaký závažný důvod. Taky jsem v té době dostávala od lidí, kteří na tom byli stejně jako já, rady, jak na to vyzrát – vzít si do ruky plnou skleničku a chodit s ní celý večer, nebo mít ve sklenici nealko a tvrdit, že je to alko. Je absurdní, co všechno abstinenti dělají, aby od ostatních měli pokoj. Pro mě je alkohol stejně jako drogy nebo spirituální koučové zkratkou, jak naoko všechno jednoduše vyřešit. Jenže problémy tím určitě nezmizí.
Jednou z vašich parťaček na place byla zasloužilá herecká persona Zuzana Bydžovská, která s rozhovory spíš šetří a moc se toho o ní neví. Jaká je?
Zuzana je legenda, to, že jsem s ní mohla hrát, byla jedna z nejhezčích věcí na celém natáčení. Mám ji ráda jako člověka a moc si jí vážím jako herečky. Už od dob, kdy jsme spolu točily seriál Expozitura. Stupeň autenticity (uvěřitelnosti, pozn. autorky), který Zuzana přináší, je nevídaný. Myslím, že kdyby vyrostla v Americe a měla ostré lokty, byla by z ní druhá Meryl Streep. Ona je prostě úkaz. Ale skvělé byly samozřejmě i Judit a Alžbeta, režisér film obsadil prostě výborně. Bylo hrozně pěkné, že jsme byly v ženském kolektivu. Sice jsme každá jiná, ale vzájemně jsme se respektovaly a doplňovaly. Každá měla svůj rytmus, svůj pokoj, ale měly jsme společnou terasu, kde jsme si vždy zkoušely texty, pily čaj a povídaly si o životě.
Ženský kolektiv vám tedy vyhovuje a neleze na nervy?
Mám hodně kamarádek, které jsou silnými, inspirativními ženami. Všechny měly docela drsný život, statečně se s ním perou, a pro mě jsou to ikony. Ženské přátelství považuji za ohromně důležité. Holky přinášejí do kamarádství prostě jinou kvalitu než kluci. Jiný druh porozumění. Můžeme tři hodiny konverzovat a rozebírat svoje vztahy ze všech úhlů, a to je skvělé. Mám spoustu kamarádů mužů, ale ženské přátelství je pro mě naprosto zásadní.
Ve snímku Pod parou řeší vaše postava i manželskou krizi. Jak vy sama přistupujete k partnerským potížím?
Dřív jsem problém nechávala vyhnít, ale to se neukázalo jako dobrá taktika. Pak zase bylo období, kdy jsem všechno potřebovala vyřešit okamžitě. Až teď jsem pochopila, že si hlavně nejdřív potřebuji ujasnit, co chci a co ne, co jsou moje hranice, a pak se to snažím jasně, zdravě, neemočně komunikovat.
Neemočně znamená, že nedorozumění nejdřív prodýcháte?
Ano, dám si na to čas. To mě naučila moje terapeutka. Klidně se jdu na hodinu projít a počkám na moment, kdy o tom můžu mluvit s jasnou hlavou. Takhle spíš dosáhnu dobrého výsledku.
