Když jste dostala nabídku na tuhle roli a šla na casting, přála jste si okamžitě, abyste tu roli dostala?

No jo, určitě. Jen během mála castingů má herec možnost si přečíst scénář a tady mi vlastně scénář poslali celý, přestože se zkoušely jenom dvě scény, což se normálně úplně neděje – nebo já takovou zkušenost nemám. Tím pádem člověk může načíst celý film, může se vnořit do té doby, může se vnořit do toho filmu a samozřejmě ho to mnohem víc pohltí, takže díky tomu já jsem byla úplně nadšená z historického filmu. A vlastně i z té lesbické linky, takže jsem strašně doufala, že to dostanu.

Takže vás právě ta lesbická linka neznervóznila?

Samozřejmě jsem byla nervózní, ale tím, že casting byl na Slovensku a já jsem tou dobou byla v Orlických horách, tak jsem měla dlouhou dobu na to, se uklidnit v autě, když jsem přejížděla z Orlických hor do Bratislavy. Cestou jsem brala ještě nějaké německé stopaře, takže jsem se vlastně díky tomu tak trochu vyklidnila. Řekla jsem si: zkusím to, uvidíme, jak to dopadne... A vlastně možná i díky tomu jsem byla uvolněnější a s Dankou jsme si sedly mnohem snáz, než kdybych přijela vystresovaná a upjatá.

Je to největší film, který jste zatím dělala?

Ano, určitě. Je to vlastně první moje zkušenost a hned to byla ta největší zkušenost. Hned, jak jsem skončila DAMU, tak mi přišla nabídka tady na ten casting, který jsem vyhrála. Vlastně ten rozjezd byl úplně excelentní, díky tomu jsem si říkala, jak to je skvělý, že to mi teda chodí role, to je paráda. Pak tím, že se vlastně film vyvíjel dva roky nebo se produkoval dva roky, přišlo takové zase tišší období, kdy jsem měla nějaké role v televizi, ale vlastně nic úplně velkého, takže doufám, že teď se to třeba zase rozjede.

Vica Kerekes: Jsem pragmatik. Pro to, aby se sen splnil, musí člověk něco udělat

Z castingu deseti hereček jste vyšla jako jasná favoritka, tak to tedy aspoň zaznělo na tiskovce. Věděla jste to už předtím, nebo jste se to dozvěděla až dneska?

Věděla jsem, že se Danka i Mariana na mně shodly jako na první volbě. To mi Danka pak říkala a samozřejmě mě to moc těší a tak jakoby to hladí ego. Kolik dívek bylo na castingu nebo jak moc to bylo jasné, to jsem se dozvěděla až tady.

Myslíte si, že natáčet sexuální nebo erotické scény s ženou je snazší než s mužem?

No, nevím, těžko říct, ale já jsem měla vlastně štěstí na to, že s Dankou jsme měly opravdu přátelský vztah a díky tomu jakákoliv nervozita nebo napětí nějakým způsobem opadly, i když samozřejmě ty první dny to bylo v něčem takové zvláštní. Nevíte, kde se člověk může dotknout nebo tak, ale vlastně v něčem to bylo moc příjemné, dalo se o tom mluvit. Potom šlo o točení s Cyrilem, se kterým nemám tolik těch scén, ale je tam jedna taková nepříjemná docela, a to jak pro mě, tak pro Cyrila. Byla výhoda toho, že jsme se znali už ze školy, a tím pádem to nebylo až tak hrozné. Myslím si, že oba jsme to chtěli mít hodně rychle za sebou, ale zároveň jsem byla ráda, že jsem nenatáčela s někým cizím. Myslím si, že nejhorší je ta varianta, že se potkám s někým až na place a vlastně hned první natáčecí den je nějaká silná erotická scéna. Tam už si myslím, že by bylo jedno, jestli je to žena, nebo muž, ale hlavní je to, že se neznáme a nevíme, co od sebe čekat.

Ten film otevírá zákulisí světa žen v té době před více než sto lety, což není zase tak hrozně dlouhá doba, ale je to neskutečný rozdíl v podstatě, kam jsme se dostali. Říkala jste si, že jste ráda, kam jsme se posunuly jako ženy?

V určitých tématech stoprocentně. Určitě v tom, že můžu mít nějaký názor, ten názor je víceméně většinou vždycky vyslyšen, a pokud ne, tak třeba z toho vztahu můžu odejít. To je, si myslím, určitě veliké plus a jsem ráda, že žiju v téhle době. Ale stejně je spousta témat, u kterých mám pocit, že se to skoro neposunulo, a pokud ano, tak hodně málo na to, že je to sto let.

Beáta Kaňoková ze Zlaté labutě: Pozvala jsem muže na rande a on mě odmítl

Která témata přesně máte na mysli?

Je toho víc určitě, ale pro mě, co se dotýká vlastně té postavy, tak je to určitě nějaká poporodní deprese, neošetření ženy po tom, co porodí, a vlastně v tom filmu to vůbec není jednoduchý porod... A v dnešní době je to stále velké téma. Žena po porodu nemá dostatečnou péči, přestože vlastně před tím porodem je o ni pečováno téměř každý týden. Po porodu je to, jak kdyby se na ni zapomnělo. Nebo pak to homosexuální téma. To, že neustále nemáme rovnocenné partnerství, rovnocenné svazky mezi mužem a ženou nebo ženou a ženou, mužem a mužem, to jsou pro mě docela osobní témata, protože v mém okruhu lidí jsou mí nejbližší přátelé a je jich spousta homosexuálů a já bych si moc přála jim jít na svatbu, někdy.

V tom s vámi absolutně souhlasím. Myslíte si, že ten film má ještě nějaký jiný přesah nebo poslání?

Nevím, jestli je to takhle úplně silné. Těch témat je tam spousta a jsou to takové střípky, myslím si, že by mohl diváka film probudit k tomu: hele, tohle jsou důležitá témata, je důležité o nich mluvit a je důležité o nich vědět... Ale nemyslím si, že by to úplně rozvířilo nějaké velké vody. Je pravda, že u toho lesbického vztahu jsem si říkala, že je možné, že to trochu rozvíří vody, že pak, když se to bude vysílat na České televizi nebo tak, možná někteří diváci z toho nebudou úplně nadšení – ale na druhou stranu možná ať nejsou.

Abych mohla mít dítě, musela bych lhát a podvádět, říká Kateřina

Ten příběh je v podstatě budován na reálných základech. Mě by zajímalo, jestli si myslíte, že někdo z vaší rodiny má tak silný příběh, že by se mohl o něm udělat takový film?

To by bylo skvělé. Já jsem z Liberce a těžko říct, jestli je tam nějaký takovýhle příběh, určitě se u nás v rodině netraduje. Vždycky, když se chci dopídit něčeho jenom o nějakých drobných věcech, tak vlastně moc nikdo neví, co kdo dělal, co kdo byl v minulosti, takže myslím si, že ne.

A ještě by mě zajímalo, co vás čeká teď v nejbližší době, na co se těšíte. Kde vás diváci můžou vidět dál?

No, já teď mám období kojení, protože jsem porodila dítě před dvěma týdny, takže jsem úplně takhle čerstvě maminka a řeším hlavně tohle. A bohužel teda další pracovní nabídky zatím nejsou, ale já právě doufám, že díky tomu filmu by se to mohlo trochu rozjet.

Tak to máte ale plné ruce práce. Takže to téma poporodních depresí je vám proto tolik blízké!

Jo, jo, jako ne, že by se mě to dotýkalo osobně, ale vlastně i ta poporodní péče... Teď v tom žiji a zjišťuji, že absolutně neexistuje.

Jak se cítíte jako novopečená maminka?

Jsem hrozně unavená, ale to prý je normální.

Co vás nejvíc překvapilo? Nebo je tam něco, co jste nečekala?

Je pravda, že jsem si četla o tom, co mě může čekat... Samozřejmě to nikdy člověk nezjistí z knížek, ale nějakým způsobem jsem asi na to byla připravená... Asi je pro mě nejtěžší to noční vstávání. Já jsem totiž milovník spánku, takže nechápu, proč ten syn to taky tak nemá.

Nový lamač ženských srdcí ze seriálu Zlatá labuť: Mám rád ženy, které se nebojí říct, co si myslí

Biser Arichtev: Chtěl jsem, aby byla Zlatá labuť ještě více sexy