14°C
Poprvé jste spolupracoval se scenáristy Josefem Marešem a Janem Malindou. Jejich příběhy jsou v krimi žánru nejblíž realitě policejní práce i samotného zločinu. Jak blízko bude mít tedy ke skutečnému prostředí policie a podsvětí minisérie Docent?
Hodně blízko. Prostě nelze obejít, že Pepa Mareš dlouhá léta šéfoval pražské kriminálce. Reálnou policejní praxi má tedy zažranou do každé buňky v těle. Není myslitelné, aby ten pravdivý svět režisér svými tvůrčími vizemi měnil a kazil. Scénáře Pepy s Honzou poskytují zřetelný návod, odkud, kudy a kam vést příběh, takže má režisér na jednu stranu poměrně usnadněnou práci, na druhou stranu ale i komplikovanou. Jak do přesných not, které nikde nezní falešně, vnést alespoň trochu sebe, abych jim to přitom sám sebou nepokazil? Nakonec jsem si řekl, že tam zkusím vnést humor. Trochu nadhledu a jemné ironie. Aby ta reálná policejní práce, která je mnohdy úřednická a takřka matematicky suchá, dostala drobet šťávy a dobrého koření.
Co bylo na začátku vaší spolupráce s dvojicí Mareš a Malinda?
Možná vás překvapím, ale prvně jsme se setkali někdy v roce 2011 nad scénáři první série Případů 1. oddělení, o kterých předchozí vedení ČT uvažovalo, že je mám režírovat. Osud tomu chtěl, že to nakonec dopadlo jinak. Bohužel. Ale tehdy v hospodě U Zlatého tygra říkám: „Kluci, napište mi cokoli pro Trojana.“ Rok s rokem se sešel a po deseti letech máme Docenta. Na dobré věci je třeba umět si počkat.
Spojení krimi a tajemna je vaší dlouho budovanou značkou. Ve třech řadách Labyrintu i v minisériích Ztracená brána a Ďáblova lest. Jak těžké pro vás bylo ji v Docentovi opustit?
Ani nevíte, jak rád jsem si zase odskočil k něčemu jinému! Točit pořád jen jeden žánr dokola by mě zabilo nebo přivedlo k totálnímu vyhoření. I v naší profesi se děsně nálepkuje. Když jsem před lety natočil Anděla Páně a pár dalších pohádek, dostal jsem nálepku, že jsem „ten režisér pohádek“. Pak jsem natočil pár mystery a už jsem byl zase prý specialista na žánr mystery. Jsem zvědav, jaký flastr dostanu příště. Směju se tomu. Jestli si buduju nějakou značku, pak v silných lidských příbězích – Operace Silver A, BrainStorm, Klec, Osmy. V těchto filmech nejvíc poznávám sám sebe.
Co všechno pro vás bylo při práci na Docentovi jinak než u vašich předchozích krimi sérií?
Nemůžu říct, že jinak. Jen se zkrátka obléknete do jiného dresu. Do jiného žánru. Když kopete za Viktorku a pak vás koupí Slavie, znamená to, že hrajete fotbal jinak? Ne. Jen se člověk přizpůsobí jinému hernímu stylu, jinému mančaftu, jinému stadionu a jiným fanouškům. Ale do balonu kopete pořád stejně. Podobné je to i pro režiséra. S nadsázkou říkám, že žánr je mi úplně jedno. Klidně natočím i sci-fi. Má to ale jednu podmínku. Chci skvělý scénář. Silný příběh. Silnou emoci. Ostatní jsou jen kulisy, jiné šaty, do kterých to celé obléknete.
Jak na svou roli v této minisérii reagoval Ivan Trojan?
Ivan věděl, že to kluci píšou deset let pro něj. Který herec by nebyl potěšen, že mu autoři píšou přímo na tělo? Ivan přistupuje ke každé roli s mimořádnou péčí a odpovědností, tentokrát se mi ale zdálo, že to vzal ještě vážněji než kdy jindy. Svou postavu měl promyšlenou do každé drobnosti, kolikrát až tak drobné, mikroskopické a nepostřehnutelné, že mi tím lezl na nervy. Ivan musí znát každý poslední chlup své postavy, aby se do ní mohl veskrze obout. Je precizní, maximalistický. Díky tomu převyšuje jiné herce o autobus. A proto je nejlepší.
A jaká byla reakce Terezy Ramby na její roli?
Tereza si tu svou vyšetřovatelku úplně zamilovala. Kolikrát říkala během natáčení: „Ježiši, ta Fousová, to je kráva! To je úplnej magor! Já ji miluju, jak se s tím nemaže!“ Jasně, takové figury jsou pro herce dárek za odměnu, mohou si s nimi dělat prakticky cokoli a vždycky to bude správně. Můžou se v nich totálně vyřádit, pustit stavidla. A když k tomu navíc připočteme Terezčin talent… Už jen kvůli Fousové bych se k těm postavám chtěl vrátit v další sérii. Člověku se s nimi dobře žije, je s nimi zábava.
Kolikrát vám během příprav nebo samotného natáčení Ondřej Vetchý řekl, že se jeho postava v Docentovi nápadně podobá té, kterou hraje v Případech 1. oddělení? Nebo jste chtěli pracovat s dalším, jen drobně upraveným alter egem Josefa Mareše?
Alter ego, to je to správné slovo. Myslím, že by se měla zavést taková hezká tradice, že v každém scénáři, pod kterým je podepsán Josef Mareš, hraje Ondra Vetchý šéfa pražské mordparty. Já o Ondru hodně stál, vždyť si nikdy pořádně spolu s Ivanem nezahráli. Oba to jsou hráči hlavních rolí. Buď je ve filmech hraje jeden, nebo druhý, ale málokdy vám přijde pod ruku scénář, kde jsou dvě hlavní role takhle vedle sebe. Mají spolu skvělou chemii, jsou jako oheň a voda.
Mimořádně úspěšné jsou u diváků jak vaše kriminální seriály, tak i pohádky. A protože vás a oba tyto žánry spojuje Ivan Trojan, tak si neodpustím ještě jednu otázku: Už je jasné, kdy se pustíte do třetího pokračování Anděla Páně?
A kdyby zůstaly jen dva díly, zboří se svět? Myslím, že ne. Uvidíme, nějak to dopadne. Anděl Páně byl vždy a je stále v Božích plánech a na Pána Boha je i režisér krátký.
