2°C
Takže Alice, přišla jste si nakoupit novou zimní výbavu?
Přesně tak. My totiž neplánujeme samozřejmě jenom ty Kanáry, naše tradiční, ale plánujeme i to, že pojedeme na pár dní, třeba na tři, někam do Rakouska si zalyžovat a zasnowboardit.
A měníte výbavu každý rok podle módních trendů?
Vůbec! Já jezdím teda na prkně, takže primárně na snowboard mám jiné oblečení, ale když potom chodím v civilu po horách, tak chci vypadat jako ženská, a proto jsem tady.
Preferujete zimní sporty, nebo letní? Těšíte se vždycky na zimu, že si zajezdíte?
Já se na zimu netěším nikdy vůbec. Ale těším se na hory, zima na horách je za mě pecka. Mám ráda, když je bílo, když je nasněženo, ale teplo já mám prostě radši, to je jasný. Ale když je pěkně, tak na horách je to překrásné.
VIDEO: Alice Bendová: "Já stará bába vedle chlapa, co zhubl o 14 kilo..."
Říkala jste, že tady se můžete obléknout krásně žensky. Pamatujete si ještě zimní výbavu, kterou jste třeba měla někdy na základce a v níž jste nechtěla vůbec vyjít ven?
Na základce to bylo opravdu, co dům dal. My jsme byly s mamkou samy, takže něco jsme měly třeba po mamce, ale pamatuju si, že jsem od mamky dostala fišerky lyže. No a to bylo něco, takže jsem se v nich na horách cítila strašně dobře. Jestli jsem měla bundičku, nějakého lítáčka, já nevím, už si to přesně nepamatuju, ale pamatuju si ještě horší období, kdy jsem začala jezdit na snowboardu. Učila jsem se na snowboardu intenzivně, strašně jsem chtěla jezdit. To mi bylo nějakých dvacet, takže devětadvacet let nazpátek. Tak to je síla. No já právě tím, že jsem neměla peníze, protože jsem je investovala do toho prkna a do bot, už jsem neměla peníze na to oblečení, tak jsem nosila bílou kombinézu z lyží a vypadala jsem opravdu divně. No takže takhle jsem byla na horách.
Říká se, že když se do vás muž zamiluje na horách, tak to je láska na celý život. Měla jste někdy lásku na horách?
Možná jenom takovou tak na dva dny, jen tak na zahřátí. To se tedy musím přiznat, že ano, to si vzpomínám a úplně se teď červenám. Bylo to tedy jen na pár dní, ale bylo to super.
Tak mezi snowboarďáky byli vždycky pěkní kluci. Bylo to, proč jste začínala na prkně?
Ne, to ne. U mě to bylo o tom, že jsem v té době měla přítele a on na prkně jezdil a přesvědčoval mě, abych do toho šla taky. Takže to nebylo kvůli hezkým klukům, ale kvůli bývalému, ale pak, když jsme se rozešli, tak to bylo ještě lepší.
Zmínila jste, že se v zimě chystáte na Kanáry. Já jsem někde četla zprávu, že už jste se tam všeho zbavili. Tak jak to je?
Právě naopak, já jsem prodala něco tady a koupili jsme něco tam. Z důvodu toho, že investice tam se mi zdá stálejší a jistější, pokud nebouchne sopka. Byť je to cesta letadlem, protože jinak se tam člověk nedostane, tak se mi to zdá tím, že je tam celoročně teplo a je tam celoročně hezky, super. My máme svůj apartmán a pak tam máme ještě jeden a teď se chystá ještě druhý. Budeme je pronajímat a bereme to jako takovou jistotu do budoucna. Když si tam někdo chce třeba něco kupovat a ptá se mě, jak to je, jak to funguje, tak ve finále to funguje tak, že to prostě musíte zdanit. Agentuře, která se vám o to stará, dáváte procenta, takže není to na zbohatnutí, ale rozhodně je to příjemný přivýdělek.
Jízda na snowboardu je v podstatě velmi blízko surfu, takže surfování tam provozujete? Protože na Kanárech to rozhodně fouká!
Já jsem si půjčila prkno, že si to půjdu zkusit na tu vlnu. Tak jsem si to zkusila! Ta vlna mě spláchla, a jak máte přivázané to prkno na noze, tak to prkno mě bouchlo do hlavy, ale tak festově, že to byl první a poslední pokus. Hrozně se mi to líbí, budu se na to chodit koukat, ale není to pro mě. Já miluju vodu, ale zároveň se jí bojím. Co si budeme říkat, na těch Kanárech je to oceán. To není moříčko, které by se jen tak vlnilo, tam jsou proudy, není to žádná sranda.
Takže jste spíš bazénový typ?
To zase ne, já jsem v oceánu pořád, jsme v oceánu každý den na potápění, na blbnutí, všecko. Milujeme mořskou vodu, ale neležíme, my tam blbneme na pláži a jezdíme na túry, ale není to o tom, že bych na oceánu chtěla pět hodin surfovat.
Takže Vánoce budete trávit tam, nebo tady?
Tady! To už mi řekly děti, když jsem měla takové tendence, že bychom tam jeli na Vánoce. Říkaly: "Jo, a co si tam ozdobíš, palmu?" Ony vůbec nechtějí. Nepůsobí to ani vánočně, ti lidé, kteří tam žijí, jsou na to zvyklí, ale my chceme Vánoce tady, procházky Prahou, svařák, trdelník a takovéhle věci.
Takže jste hodně vánoční tvor, už od adventu máte nazdobeno?
Už máme nazdobeno, už jsme zdobili den před adventem, protože Alička to miluje, ta tím úplně žije. Takže my opravdu zdobíme, rozsvěcujeme světýlka, kupujeme tužkové baterky, aby to všude všechno svítilo. Máme to rádi.
Na co se o Vánocích nejvíc těšíte?
Samozřejmě je to o tom, že jsme všichni spolu. To my jsme spolu pořád, ale je hezké, že přijede i moje mamča, že si uvaříme, uděláme řízky, uděláme rybu, salát mamča přiveze. Je to prostě hezké, i ty dárky, které člověk shání pro děti, aby měly radost, ale už je to taky jinak. Teď už je to o tom, že já se jich fakt musím zeptat, co chtějí, ať si to vyberou, protože si nemůžu dovolit koupit něco, na co mi řeknou: "Ježiš, co to je zase, matko!" Takže už to není o velkých překvapeních.
A pečete cukroví? Máte rozdělené přípravy v kuchyni?
Ne. Máme to tak, že mamka nám udělá těsta a my z toho s Aličkou pečeme rohlíčky, linecký a perníčky. A těch ostatních asi patnáct druhů přiveze mamča. Váša nepeče, ten se chodí dívat a pak to jí. Mamka nám dělá i vaječňák.
Na Štědrý den, to máte frmol?
To zase úplně ne, jdeme ven. Letos jsme si říkali, že bychom si jeli zalyžovat. Asi bychom ráno vyjeli a na dvě hoďky jenom se profunět na svahu a zase zpátky.
Když se ohlédnete za letošním rokem, co myslíte, že se vám nejvíc povedlo?
Pracovně i soukromě jsem šťastná za to, co je a jak to je. Stejně tak jsem šťastná za úspěchy mých dětí, mám z nich obrovskou radost a jsem na ně pyšná. Samozřejmě jako každá máma – to dítě si prdne a vy říkáte: "Ježiš, ten je šikovnej, takhle si prdnul." Vím to, že to takhle je, ale jsem ráda, že jsou takoví cílevědomí a ambiciózní. Ale ne přes mrtvoly, jsou slušní. To se mi povedlo, že jsem je tak nějak dovedla k tomu, že jsou z nich kvalitní lidé. Tak a co se týká práce, tak za poslední rok se mi povedlo odstartovat můj e-shop. Mám radost, protože já jsem si myslela, že to je pro mě něco, co se mě vůbec netýká, protože já tyhle věci fakt neumím. Je tam plno nedokonalostí a včera na to koukal můj syn a říká: "Mami, ty máš jako bankovní převod, jo?" No, to je dobrý, ne? On: "Já ti to vysvětlím." Takže večer mi to vysvětlil.
