5°C
Patriku, ten program televize Nova, který nám byl představen a jehož jste také součástí, je velmi pestrý. Co tam zaujalo vás?
Všechno, vypadá to skvěle. Já osobně se těším na Lukáška Příkazkého v komediálním seriálu O mě se neboj, na pokračování Pana profesora a na spoustu věcí!
Takže televizi sledujete docela často?
Spíš bych řekl podle toho, jak je na to čas a jak je na tom člověk se silami, protože se mi dost často stává, že to zapnu a hned usnu. Není to nekvalitním programem, ale mou únavou.
Máte to docela nabité teď na Primě v novém seriálu o vinařích, tady máte pokračování Odznaku Vysočina, natáčíte všechno najednou... Nemáte v tom pak trochu zmatek?
Já se vždycky snažím, aby se mi to nemíchalo, protože je to pak trochu těžké časově a také je problém s přípravou a soustředěním. Já mám totiž rád, když jsem připravený, ale je fakt, že se mi teď ty dva seriály smíchaly asi na dva týdny. Věděl jsem to dopředu, tak jsem se na to předpřipravil, aby mě to nerozhodilo.
Která postava je vám bližší – ta mezi vinicemi, nebo ta mezi detektivy?
Každá postava má něco do sebe, ale mně je nejlépe tam, kde jsou dobří lidé a kde se potkávám se skvělými kolegy, což se poštěstilo u obou projektů. Mně bylo dobře tam i tam.
Máte ale docela štěstí na hezké lokace, že?
Ano, to musím říct, že ano, ale každá je naprosto jiná. Jedno je ta malebná a naprosto kýčovitě krásná Pálava, druhá je v kontrastu syrová a drsná Vysočina, to je úžasné. Člověk má až pocit, že nemůže být v jedné republice, tam je teplotní skok snad až pětadvacet stupňů. Očekávám, že v září nám tam už začne sněžit.
Vaše profese vás tak provede všemi kouty Česka! Kam byste chtěl příště?
Musím říct, že od té doby, co jsem na volné noze, pociťuji, jak krásně kočovné zaměstnání je to herectví, jak pořád někde jezdím a poznávám. Rád bych třeba prozkoumal okolí Ratibořic nebo pořádně neznám ani Krušné hory, těch míst by bylo spousta.
Když díky práci jste takhle kočovný, jezdíte i rád potom na dovolenou, nebo byste se nejraději zašil doma a užil si to tam?
Jezdím strašně rád, ale moje žena mě musí vytrhávat ze stereotypů, protože já bych nejraději jezdil na to samé místo pořád dokola. Já bych se zakonzervoval a jezdil jen tam, ale žena mě vždycky inspiruje k tomu, že jezdíme i jinam a poznáváme i jiné destinace.
Kde to máte moc rád?
Fuerteventura, konkrétně vesnice Lajares. Tam cítím, že žiju, a je mi dobře.
Takže surfujete nebo kajtujete... Tam to hodně fouká, že?
Surfujeme. Fouká to tam fest, že to až odfoukává turisty, ti přijdou a řeknou si: „Tady to fučí, tady nebudu.“ Tam moc lidí nejezdí, takže je to plné místních, dá se tam surfovat celoročně. K životu toho potřebujete opravdu minimum, jen toho druhého, se kterým to chcete sdílet, nebo rodinu, miluji to tam. S jedněmi šortkami vystačíte na dva týdny, to je super.
Tohle už máte tedy letos za sebou, nebo se na to teprve těšíte?
Jezdíme tam docela průběžně. Byli jsme v dubnu, protože jsem věděl, že budu muset pracovat, a teď doufám, že na Vánoce se zase pojede. Budu muset vycítit rodinnou atmosféru a když tak polevit a jet třeba i do Itálie nebo někam...
A na podzim se těšíte, máte ho rád?
Mám ho strašně rád, je krásně barevný, úžasně melancholický, řekl bych, že ho mám možná nejraději. Mám rád samozřejmě i ten teplý, kdy se můžete procházet, ale když začne pršet, tak jsem objevil sám v sobě, že to mám taky rád. Zkrátka podzim ve všech barvách.
