Kdo je Hana Baroňová?
Pocházím z Opavy. Momentálně žiju napůl v Praze a napůl na chalupě v Moravskoslezském kraji. Prahu miluju, ale ten každodenní shon není vždy pro mě. Mám ráda úplný klid, lesy, pole, žádná větší civilizace, a to si dopřávám právě na chalupě. Takže to tak vyvažuji – žití ve velkém městě a na samotě u lesa.
Máte nějakou metu v rámci své profese?
Ráda bych si zahrála v nějaké pohádce a také hlavní hrdinku v romantické komedii a chtěla bych mít svůj vlastní sitcom, na kterém bych se v ideálním případě podílela autorsky.
Jak jste se k hraní dostala?
Od mala jsem si vymýšlela nejrůznější pohádky a taky pořady ve stylu Možná přijde i kouzelník, všechno jsem si nazkoušela, připravila a pak jsem rodiče posadila do pomyslného hlediště ze dvou židlí a všechno jim to přehrála. Buď jsem hrála všechny postavy sama, nebo k nám na chalupu přijela občas sestřenice a hrála se mnou. Později jsem začala chodit do dramaťáku a hrát v Loutkovém divadle v Opavě, ale myslím, že zásadní bylo to mé hraní na chalupě, kdy jsem si vše vymyslela a připravila. Takové autorské divadlo a na to jsem v dospělosti navázala v divadelním spolku Formela, který vedu. Pro něj píšu a režíruju pohádky, které pak mé kolegyně hrají v mateřských školách a na různých scénách či festivalech. Dříve jsem v pohádkách sama hrála, teď je už jen píšu a režíruju.
Vystudovala jste herectví?
Ano, VOŠ hereckou v Praze.
Zvažovala jste i jinou profesní cestu?
Ne. Ale studovala jsem i dramaturgii na Slezské univerzitě v Opavě, ale to spíš pro to, abych se ještě něco víc dozvěděla o divadle, než pro to, abych se tomu profesně věnovala.
Jaké jsou vaše dojmy jakožto nové posily seriálu Ulice?
Hrát v seriálu Ulice jsem si přála, takže je to mé splněné přání. A dojmy jsou více než kladné. Cítím se tu jako doma.
Běžně do seriálu vstupuje jedna nová postava, ale vás je rovnou celá rodina! Jaké vztahy máte mezi sebou, šlo všechno hladce?
Lidsky jsme si dle mého sedli skvěle. Já je zbožňuju. A co se týče natáčení, tak jasně, že jsme na začátku trochu bojovali, někdy ještě i teď. Všechno pro nás bylo nové, horda textů, a jelikož je situace, jaká je, tak se kolikrát změní natáčecí plán ze dne na den a večer předtím se dozvíte, že další den budete točit o pět obrazů víc, o ty, které se měly točit až třeba za dva týdny. Takže panika největší, ale s vypětím sil se to vždy nakonec zvládlo. A myslím, že při sobě držíme. Já se na Filipa i na děti vždycky moc těším, jako první, když se vidíme, tak se obejmeme a objímáme se vlastně i během natáčení. Já z nás cítím, že se máme rádi.
Sleduje někdo u vás doma seriál Ulice pravidelně?
Ano, moje maminka, která ji sleduje od začátku a je její skalní fanoušek. Takže když jsem u našich, tak večer Ulice hraje, a to je čas, kdy se na mamku nemluví. Když jsem u sebe doma, tak vím, že v tuto dobu jí nemám ani volat. Leda o přestávce, ale to je zase prostor, který má vyhrazen pro volání s tetou, která je také fanouškem Ulice – a právě o této pauze diskutují o ději. Ale tedy: když jsem byla u našich, tak jsem se s mámou sem tam na Ulici dívala, ale velmi nepravidelně, takže mi unikaly souvislosti, takže jsem se vždy vyptávala, kdo je tohle, co tam dělá a zda je dobrý, nebo zlý a co se mu stalo a proč dělá tohle... Takže si dokážete představit, jakou má máma ze mě vždy radost, když jí do toho pořád kecám. Ale vždycky mi odpověděla, někdy až moc obšírně – popsala mi historii celé postavy. Takže mám trošku přehled, kdo v Ulici hrál, ale ani zdaleka nejsem takový odborník jako moje máma.
Blíží se Vánoce, jak se na ně připravujete u vás doma, máte nazdobeno?
Mám vyzdobenou chalupu. Letos trochu netradičně, místo vánočního stromku jsem ozdobila baňkami a světýlky dřevěné štafle, které jsem nejprve natřela. A vypadají moc krásně. Větvičky borovičky mám ve váze a u stropu mi visí jmelí.
Pečete cukroví? Kolik druhů a který vám nejvíc chutná?
Cukroví nepeču, protože mi po pravdě moc nechutná. Ale letos poprvé jsem pekla vánočku a povedla se. Další budu dělat těsně před Štědrým dnem.
Kde a s kým budete letos o Vánocích?
Vánoce budu trávit se svou rodinou.
Máte nějaké speciální rodinné tradice?
Speciální ne, ale rozkrojíme si jablko ze zahrady.
Kdo vaří a co u vás doma bude na štědrovečerní tabuli?
U nás vaří hlavně máma. Jelikož nejím moc maso a nedávno k tomu patřily i ryby, tak poslední léta jsem měla bramborový salát s obalovanou hlívou. Polévku si vařím hrachovou. Letos ještě nevím, jestli se vrátím ke kaprovi, nebo zůstanu u hlívy.
Co máte na Vánocích nejraději?
Že se setkávám s kamarády, které jsem dlouho neviděla, protože přes rok kvůli pracovnímu vytížení není tolik příležitostí.
Máte nějakou svou oblíbenou ozdobu, se kterou se vám pojí nějaká příjemná vzpomínka?
Oblíbená ozdoba je Ježíšek. My tak té ozdobě říkáme. Ale žádný Ježíšek to není. Je to vlastně malá postavička kouřícího pankáče, ale cigáro už mu vypadlo. A protože má bílé číro – stojící vlasy na hlavě – tak mu mamka začala říkat Ježek. A od Ježka k Ježíškovi už je jen kousek. Jelikož máma vždy říkala: Tak se pojďme podívat, co nám ten Ježek naložil pod stromeček. Takže když Ježek, rozumějte Ježíšek, nakládá pod stromeček, a Ježek je i ten kouřící pankáč, tak jsem začala dávat tuto postavičku (ozdobu) na vánoční stromeček a říkáme mu od té doby Ježíšek. A je to už hoooodně let. Takže nám nosí dárky vlastně postavička kouřícího pankáče, už ale bez cigára.
Tento rok byl rozhodně náročný pro nás všechny. Kdyby se mohla plnit vánoční přání, co byste si přála?
Přání se plní a nejen ta vánoční, tak si přejte a věřte, že se vaše přání už plní. Já si přeji pořád něco.