Halina Pawlowská: Vůbec si neumím představit, že bych žila jen s přítelem

33
FOTOGRAFIÍ

14. prosince 2020 | 06:00

Halina Pawlowská (65) je vtipná, chytrá, krásná a umí si udělat legraci ze všeho, ale nejvíc sama ze sebe. Se slavnou spisovatelkou jsme mluvily nejen o tom, jestli jí v současné době nedochází humor, ale i o tom, jak se jí žije v domě plném lidí.„Napsala jsem čtyřicet knih, a i kdybych získala Nobelovku, stejně se mě někdo zeptá, kdo u nás vaří nebo myje záchod,“ rozčílila se na začátku našeho povídání, a já jí vlastně rozuměla. Jenže když my na Halině Pawlowské milujeme právě to, že umí mluvit vtipně a s nadhledem o normálním životě. Nevím, jak vám, ale mně to dává pocit, že svět je tak vlastně v pořádku a všechny starosti se dají zvládnout.

Jak je to tedy s tím vařením?

Vařím hlavně já. Rozhodně všechna jídla plánuji a obstarávám většinu surovin. Někdy vaří, a výborně, dcera a nádobí myje myčka.

Bydlíte s přítelem, dcerou, jejím partnerem, vnukem a tchyní. Nebolí vás z tolika lidí občas hlava?

Jsem moc ráda, že je nás v domě tolik. Žádný den není nudný a pořád je spousta práce. Nevidím ve společném bydlení žádná negativa. Vůbec si neumím představit, že bych žila jen s přítelem nebo sama. Mám ráda ten vzruch, rámus a starost, co budeme jíst. Vždycky jsem bydlela s rodiči. Nejsem ten typ, který musí mít všechno jen po svém a svoje, aby byl šťastný.

Takže dělat kompromisy pro vás není problém. V čem naopak nikdy neustoupíte?

Nemám ráda kompromisy. Jestli ale máte na mysli, že bydlíme doma pohromadě, tak u nás nejde o to, že by někdo ustupoval ze svých nároků. My bydlíme společně, protože tak chceme bydlet. Je to mnohem příjemnější než sám koukat do stropu před spaním, hystericky si plánovat, s kým se sejít, aby člověk nezapomněl mluvit. Je lepší někoho potkat v kuchyni než čumět na Skype. I když se to vlastně vůbec nevylučuje. S kamarádkou po Skypu i shopujeme. Samozřejmě, že když s někým sdílíte domácnost, musíte být tolerantnější.

V čem konkrétně?

Nesmí vám vadit, že někdo třískne dveřmi, že babička v obýváku kouká denně na Divokého anděla, že přítel zapomněl vyvézt popelnici, že dcera neustále zapíná pračku, i když jsem ve sprše a neteče mi pak voda, a že na všechny musíte řvát, aby přišli k obědu, se kterým se patláte tři hodiny. Jsou to ale prkotiny. Dětský smích, štěkot psů, dceřin zpěv, přítelovo halekání a babiččina radost z koláče, který voní domem a který zmizí, než stačí vystydnout, mi dává mnohem víc radosti než problémů.