10°C
Tenhle rok byl pro všechny náročný, pro vás obzvlášť. Kdo nebo co vás vždycky podrží nad vodou?
Rodina, kamarádi a moje zvířata. Přesně v těchto situacích člověk zjišťuje, jak má okolo sebe skvělé lidi.
Co máte ráda na Vánocích?
Sníh. Mám na nich ráda to, že jsem doma v Krkonoších.
Pečete cukroví? Které máte nejraději?
Cukroví nepeču, nestíhám to. Na podzim a v zimě jsem hodně pryč, takže není prostor. Naštěstí mám babičky a tety, které tohle zvládají. Nejvíc se těším na linecké a na rohlíčky. Ale babičky dělají všechno cukroví výborné. Letos jsem si ještě objednala od jednoho malého cukrářství vaječný likér a bûche de Noël, což je takový tradiční francouzský dezert.
Můžete si dovolit o Vánocích přibrat? A čemu nedokážete odolat?
Přesně v tomhle jsou Vánoce nepříjemné. Je to takové nucené a řízené obžerství. Čtrnáct dní regulérního přežírání. Všeho se udělá hodně a všechno se musí sníst. Já se snažím být přes Vánoce na horách, takže snad alespoň něco vyběhám.
Kdo vaří štědrovečerní večeři a co se u vás podává?
Předpřipraví nám ji babička. Máme rybí polévku a kapra. Peču ho v troubě s bylinkami a podlévám ho vínem. K tomu bramborový salát. A taky na stole nesmí chybět slazená limonáda. Tu jsme mohly vždycky jen na Vánoce a tenhle zvyk nám vydržel dodnes.
Je nějaký vánoční dárek, na který nikdy nezapomenete?
Nikdy nezapomenu na lyžáky. První lyžáky. Z těch jsem byla opravdu nadšená. Ale jinak hezkých dárků jsem za svůj život dostala hodně.
Kdyby se plnila vánoční přání, co byste si přála?
Přála bych si, abych uměla vrátit čas.
Evo, jste ambasadorkou vozů Toyota, proč jste kývla zrovna jim?
V roce 2013 před olympiádou se mi Toyota ozvala. Byla to v tu dobu jediná automobilka, která o mě měla zájem. V tu dobu jsem za sebou neměla žádné výsledky. V Toyotě mi věřili a podpořili mě jako jeden z mála sponzorů před olympiádou a já jsem za to moc vděčná. Jsou to u sportovců taková kritická období, ale díky důvěře to jde líp. Spolupracujeme už 7 let a v autech Toyoty se mi jezdí skvěle.
V kolika letech jste si dělala řidičský průkaz?
Hned v osmnácti. Jakmile jsem mohla začít řídit, neváhala jsem.
Jde vám řízení stejně dobře jako ježdění na snowboardu?
Tak to nevím, ale asi ne. Přece jenom na snowboardu jezdím o něco déle než v autě. U obojího mám ráda rychlost. Dbám ale samozřejmě na bezpečnost.
S čím jste při učení měla největší problém?
S řazením. U každého auta zabírá jinak spojka, plyn musíte jinak přidávat. Teď jezdím naštěstí v automatu.
Jste pirátka silnic?
Ne. Občas jezdím rychle, to je pravda, ale pirát silnic určitě nejsem.
Dokázala byste si vyměnit píchlé kolo?
Myslím si, že ne. Zatím jsem to teda dělat nemusela, to musím zaťukat, ale pokusila bych se o to. To zase jo.
Jste ten typ ženy, která chce vše zvládnout sama, a neřekla byste si chlapovi o pomoc?
Nejsem. Ráda věci zvládám sama, ale pokud potřebuji pomoct, řeknu si o ni. S tím problém nemám.
Jak to máte doma s Markem, dělíte se o domácí práce?
Dělíme. Marek je naprosto soběstačný chlap. Zvládá domácnost, i když jsem často pryč. Naopak když přijedu, snažím se to trošku vykompenzovat.
Čím si vás Marek získal?
Tím, že je normální.
