2°C
Učíte na konzervatoři, dáváte soukromé hodiny zpěvu, hrajete v muzikálech a taky koučujete Tvář. Tam už jste stálicí…
Je pravda, že jsem s ní spojená od začátku a že mě to baví. S touhle prací bych opravdu nerada přestala. Pokud by se točily další řady beze mě, zastřelím se! (smích)
Proč vás tak baví, co je na tom vzrušujícího?
Je to práce snů. Pracuji s lidmi, kteří jsou šikovní, často v sobě objevují věci, o kterých sami netušili, a děje se tam pořád něco nového. Každá písnička má jinou choreografii, převlek, masku... U poloviny z nich si vzpomenu na své dětství a mládí a v neposlední řadě je o nás perfektně postaráno. Všechno funguje, aniž by kdokoli zvyšoval hlas, o co poprosím, to produkce zařídí, vycházejí mi vstříc. Opravdu si nemůžu stěžovat. Jsem mezi těmi lidmi ráda, jsou to fajn kamarádi a je s nimi sranda.
Znala jste všechny písničky, které v soutěži zazněly?
Většinu ano nebo mi stačilo připomenout si je. Ale byly i takové, které jsem neznala vůbec, protože jsou úplně nové nebo z jiného ranku, než jsem kdy poslouchala. Ale naštěstí mám dobrou hudební paměť, už po prvním poslechu vím, co bych mohla a měla od soutěžícího chtít, kde by mohl udělat chyby. Pak si písničku pustím ještě jednou dvakrát a mám vystaráno.
Takže byste byla ideální soutěžící.
Jak se to vezme. Byla bych dobrá v tom, že bych se rychle naučila melodii, ale dělal by mi potíže text, to by pro mě bylo složité. Ale to je asi pro každého. Akorát pro mladé lidi, kteří umí perfektně anglicky a mají ještě čerstvý mozek, je to jednodušší.
Co kdyby vám příští rok nabídli místo v porotě?
To bych taky brala. Ocenit a pochválit dokážu.
No jo, ale pak je všechno přelíbezné, přesladké a úžasné.
Máte pocit, že by se do toho mělo říznout a říct někomu natvrdo, že zpívá strašně? To nejde. Nakonec by to vyznělo blbě spíš pro vás než pro toho soutěžícího. Porotce musí volit taková slova, aby nikoho neurazil a hlavně neodradil. Proto se verdikt říká zaobaleně. Ale občas taky dojde na kritiku. Třeba když má žena předvádět mužského interpreta… To je problém obecně. Z chlapa ženskou uděláte snadno. Nasadíte mu paruku, nalíčíte ho, nalepíte mu nehty, a pokud není tlustý a svalnatý, už je z něj trošku ženská. Kdežto holku navlečete do obleku a vypadá jako nějaký nedomrlý trouba.
Soutěž provázejí velké emoce, dostal vás někdo natolik, že jste se rozplakala?
Slzy v očích jsem měla, když Ondřej Ruml, David Gránský, Honza Cina, Vojta Drahokoupil a Robert Urban zpívali Everybody od Backstreet Boys. Na taneční zkoušce je vystřihli tak, že byli lepší než originál, pěvecky je strčili do kapsy. Pamatuji si taky na Jána Jackuliaka, jak v loňské řadě dělal Janet Jackson. To jsem taky měla slzy v očích a obrovskou radost, protože tancoval jak vzteklý. Bylo to pro něj strašně těžké, ale zvládl to úžasně. Smutné bylo, když Táňa Vilhelmová zpívala Zuzanu Navarovou. Zuzka se mnou chodila na konzervatoř, měla jsem ji moc ráda a bylo mi líto, když předčasně odešla. A najednou jsem měla pocit, že tam stojí. Táňa Vilhelmová je podobné postavy, a když jí dali paruku a brejličky, vypadala úplně stejně. Pamatuji si, že když jsem ji viděla na zkouškách, pokaždé jsem plakala. Vždycky mě to semlelo. Já bych tu písničku nezazpívala. Ale dojatí bývají i účinkující. Vím, že když Barunka (Bára Basiková, pozn. red.) zpívala na zkouškách Modlitbu pro Martu od Kubišové, vždycky měla slzy v očích. Říkala, že jí ten song připomíná, v jakých jsme sračkách, které ne a ne skončit.
Vím o lidech, kteří těsně před soutěží chodili na soukromé hodiny zpěvu. Tak vážně svou účast ve Tváři brali.
Ke mně chodila Andrea Kalousová. Moc jí to pomohlo. Bylo vidět, že ta hlasová cvičení doma dělá a že ji to baví. Předtím byla zpěvem nepolíbená.
To se mi nezdá, přece by si nevybrali někoho, kdo vůbec neumí zpívat.
Dobře, tak trochu políbená byla, ale ještě nedostala francouzáka. (smích)
Teď tomu rozumím. Co je pro vás cennější – když zpívá soutěžící čistě, ale po svém, nebo když se i barvou hlasu snaží napodobit vylosovaného interpreta?
Já ocením, když svůj projev připodobní originálnímu hlasu. Každý to ale nezvládne, někdy to nejde. Ale mám ráda, když se o to aspoň snaží. Blbý je, když někdo písničku zpívá po svém. Pak mu s režisérem vysvětlíme, že by bylo dobré se tomu interpretovi hlasově přiblížit. Sama si toho cením víc než čistě provedeného zpěvu. Ale lidi si i na dokonalém projevu najdou něco, co zkritizují. Proto je lepší komentáře nečíst, jinak byste se mohla jít rovnou zabít.
Vy už znáte vítěze, diváci se ho dozvědí zítra. Co si o něm myslíte, byl to váš tip?
Asi u tří lidí jsem si myslela, že by mohli vyhrát, protože dobře zpívali a pracovali, a vyšlo to. Předposlední jedenáctou epizodou se pokaždé všechno vygumuje, do dalšího kola se dostanou čtyři soutěžící a jeden vyhraje. A vždycky to byl někdo, kdo se s tím dobře popral a byl v různých rolích nejuvěřitelnější. Za sebe musím říct, že pro mě vítěz nikdy nebyl jednoznačný, občas jsem se i sekla. Ale není důležité, kdo vyhraje. Jde o peníze pro nadaci a o tu srandu, kterou při tom zažíváme my i lidi u obrazovek.
Co vás teď čeká?
Zkouším v Divadle Broadway muzikál Láska nebeská. Dělám tam korepetitorku a zároveň hraji jednu z postav – bláznivou nadrženou intelektuálku. Budu pokračovat v učení na konzervatoři, ať už on-line nebo tváří v tvář, což mi zabere tři dny v týdnu, a snad budu dál dabovat. Zrovna dneska jsem nazpívala v češtině titulní písničku do zahraničního kresleného filmu. Nebojím se, že nebudu mít práci, a tím pádem ani peníze jako moji kolegové. Pokud má někdo jenom jeden job a přijde o něj, je to špatné. Kdyby se mi to stalo, musela bych hledat brigádu a možná sedět někde za kasou. Ale šla bych do toho, nemám s tím problém.
Vaše dcera chtěla jít na práva, ale nakonec studuje Vysokou školu finanční a správní. Proč se nakonec od původního plánu odklonila?
Možná, že jsme ji v tom doma ovlivnili. Říkala jsem jí, že sama bych práva nikdy dělat nechtěla. Pořád se hrabat v lidském neštěstí nebo něčích problémech by mě ničilo.
Takže byste nemohla být ani psycholožkou.
Ale to jo, tu bych dělat mohla. Tam lidem radíte s problémy, za které si můžou sami, ne, že jim je někdo způsobil. Ale pomáhat vrahovi, hájit ho jako právnička, to bych nemohla.
Potřebovala jste někdy sama psychologa?
Ne a přitom bych vůbec neměla problém za ním jít, kdybych měla pocit, že ho potřebuji. Obrátila jsem se akorát na Vladěnku z Trojhlavé saně (trio Linda Finková, Vladěna Pirichová a Aneta Christovová, pozn. red.), která je speciální pedagožkou a vede i poradnu pro děti. Ptala jsem se jí, jak je možné, že Mates má z matematiky špatnou známku jenom proto, že zlobil. Za pololetní práci dostal jedničku, ale měl ji přeškrtnutou a pod tím bylo napsáno: Dvojka za vyrušování.
Co vám na to Vlaďka řekla?
Že to není v pořádku. Měl dostat poznámku, a ne horší známku.
Takže jste zakročila?
Samozřejmě, ale paní učitelka mi řekla, že to dál bude dělat takhle. Takže pokud bude Mates dělat před tabulí opičky, tak i kdyby uměl na jedničku, dostane pětku.
Budete měnit školu?
Ne, přišel covid a nové problémy momentálně nehrozí, protože Mates sedí doma a nezlobí. Pouze vzorně dělá úkoly.
Vy asi neváháte za své děti bojovat.
Ano, ale nejsem lví matka, která bude chránit svoje dítě za každou cenu. To zase ne. Když mi učitel oznámí, že Mates zlobil nebo mu odsekl, tak jenom řeknu, že vím, že se takhle chová, že se omlouvám, ale že je to pubertou a časem se to změní. Vím, kam můžu zajít. Učitelé to mají hrozně těžké, tak je nebudu prudit ještě já, když už je otravuje moje dítě. Ale když dostane horší známku, protože zlobil, tak to se ozvu.
Jak vypadají vaše představení s Trojhlavou saní?
Je to vlastně pokračování Dámského klubu, který jsme měly před lety na Frekvenci 1. Teď v novém složení jezdíme s talk show. Máme přímý kontakt s publikem, reagujeme na něj, což je daleko lepší. Já zpívám, Vladěnka v růžové obtažené kombinéze cvičí a Anetka čte svoje vtipné výplody. Odpovídáme lidem na dotazy, máme pro ně připravené ankety a zveme si hosty. Naposledy s námi byl Leoš Mareš, předtím Geňa.
A teď, v nouzovém stavu?
Nejezdíme, ale píšeme knihu. Budou v ní veselé historky, povídání, fórky, názory na všechno možné… Každá z nás totiž kouká na stejnou věc jinak. Vy třeba řeknete, že máte pěkné tričko. Já na to zareaguji, že je krásné, ale já mám takových několik. Vladěnka, protože je pozitivní, upozorní, že vám obtahuje vaši krásnou postavu, a Aneta prohlásí, že by si ho mohla natáhnout maximálně jako rukáv. Protože je tlustá. Prostě máme kolem toho různé kecy.
Ale Aneta hodně zhubla a vy jste na tom taky zapracovala, v jaké fázi se nacházíte?
To teda nevím, jestli Anetka zhubla. Myslím, že moc ne. Ale já mám dole deset kilo a ještě deset bych sundat chtěla. Vždycky jsem byla hodně štíhlá a nejlíp jsem se cítila, když jsem měla o deset kilo méně než teď. Je pravda, že jak jsem starší, tak už nemůžu být tak hubená. Tak zkusím dát dolů osm a uvidím.
Jak jste to dokázala?
Držím Cambridge Weight Plan (CWP). A ani ne stoprocentně. Občas si dám prosecco nebo koláč, když mám na něj velkou chuť. Ale CWP není dieta, která je hnusná. Mají velký výběr koktejlů, tyčinek a různých instantních jídel, která stačí zalít horkou vodou. A pokud máte hlad, přidáváte si po konzultaci další pochutiny. Libové maso, šunku, vejce… Akorát přílohy nesmíte. Rýži, brambory, chleba a těstoviny.
Za jak dlouho jste těch deset kilo shodila?
Za tři měsíce. Mohla jsem to zvládnout i rychleji, kdybych byla k sobě přísnější, ale to jsem nechtěla.
Takže máte nový šatník.
Když jsem ztloustla, všichni mi říkali, ať to staré oblečení vyhodím, že už do něj nikdy nezhubnu. Ale já si ho nechala a teď otevírám skříně a vytahuji z nich „nové“ džíny a trička. Co má použitelný střih, nosím dál.
Nepřidal se k vám i partner, nemá to náhodou taky zapotřebí?
Milan nehubnul a myslím, že ani nebude. Ptala jsem se ho, jestli taky trošku nechce na sobě zapracovat, ale řekl mi, že ani náhodou. On prostě rád jí.
Všiml si vůbec vašeho váhového úbytku? Někteří muži to nezaznamenají nebo nekomentují.
Všiml. A má z toho radost, protože mě poznal o 15 kg hubenější. A já, protože jsem ve vztahu spokojená, jsem ztloustla jako prase. Jemu se ale líbí štíhlé ženy. Nevadí mu, když mají zadek a prsa, ale tlusté holky rád nemá.
A vy máte nějaké nároky na vizáž muže?
Mně se nelíbí, když má chlap břicho. To opravdu nesnáším. A přitom zrovna Milan ho má. Ale není to pro mě stěžejní. Důležité je, aby byl chlap hodný a spolehlivý, aby se hezky choval k mým dětem a abych s ním v klídku proplula životem. A to Milan splňuje. Jasně, že bych byla radši, kdyby pupek neměl, ale není to věc, kvůli které bych se s ním chtěla rozejít. To vůbec! A doufám, že si to nepřečte, protože to už nezhubne nikdy.
Říkala jste, že právě doma malujete. V rámci vánočního úklidu?
Ne, Viktorka se nastěhovala ke svému klukovi a teď malujeme její pokoj, protože ho dostane Mates. A jí, kdyby se chtěla vrátit zpátky, zůstane k dispozici ten jeho, o něco menší.
Je vám líto, že jde z domu?
Ano, strašně, ale naštěstí je tady každý den. Možná se vidíme víc než předtím. Každý večer k nám s přítelem zajdou na jídlo a pak tři hodiny mastíme karty nebo společenské hry. Je to bezvadný.
Jak budou vypadat vaše Vánoce?
Jako každý rok. Den před Štědrým večerem navařím obrovský hrnec rybí polévky. Dělám ji pro několik rodin. Jedna kamarádka mi donese nakrouhanou zeleninu, jiná vnitřnosti, další osmažené krutony… A já se u toho vždycky picnu. Minulý i předminulý rok jsem se opila tak, že jsem si nepamatovala, jestli jsem polévku solila, nebo ne. Na Štědrý den pak držíme půst, pouštíme koledy a díváme se na pohádky. A pak mě všichni popohánějí, ať už začnu smažit kapra, aby se rychle najedli a mohli si rozbalit dárky. Ale předtím ještě usednu ke klavíru a zpíváme koledy.
Bude mít pod stromečkem dárek i Richard?
Vždycky ho tam má. Akorát první rok dárek nedostal, protože si pro něj nepřišel. Tenkrát na něj čekala pod stromečkem knížka detektivek, které miluje. A pak už jsme si dárky dávali pořád.
Takže váš vztah je setrvale hezký a manželský?
Ano. Zatím ano.
