Eliška Křenková: Naučila jsem se střílet a můžu to kdykoli využít | Pro ženy | Blesk.cz

Eliška Křenková: Naučila jsem se střílet a můžu to kdykoli využít

VIDEO: Adam Balažovič/BPŽ
25. března 2020 | 06:00

Eliška Křenková (30) sice na první pohled vypadá jako křehká víla, ale to byste se pěkně spletli! Když natáčí filmy, ráda si své kaskadérské scény natáčí sama, a když má možnost se něco naučit, hned se na to vrhne. Střílí ze zbraně i z luku, dělá akrobacii, také zpívá a kdo ví, co se v ní ještě skrývá! Některé z jejích kousků budou k vidění v pohádce Princezna zakletá v čase.

Když se dívám na ten krásný kostým princezny – nebylo vám líto, že nehrajete princeznu?

Bylo a je mi to líto doteď.

Co bylo skvělé na té vaší roli?

Líbí se mi, že je taková opravdová, snažila jsem se ji i tak hrát. Když má strach, tak se tomu nepoddá a je odvážná. A přišlo mi moc hezké, jak ji a princeznu spojuje taková ta opravdová přátelská láska.

Vy jste v pohádce spojena ne s magií, ale s alchymií. Věříte, že něco podobného by mohlo existovat i v reálném životě?

Chemici jsou v podstatě takoví alchymisti, takže si myslím, že ano, a co se magie týče, tak v nějakém přeneseném slova smyslu určitě také je.

V pohádce nosíte na zádech luk, takže jste ho asi používala a musela jste se naučit s ním zacházet, nebo ne?

Amélie neumí střílet z luku a dost se to tam řeší. Musela jsem ho umět držet, ale střelbu jako takovou jsem se učila jen z vlastní iniciativy, protože mě to zajímalo, a když jsem měla tu možnost, tak jsem si řekla, proč ne. Dost mě to bavilo, ale myslím, že teď už jsem zase všechno zapomněla. Snad jsem nestřílela úplně špatně.

Četla jsem, že jste kvůli této roli musela nacvičovat i akrobacii. Je to pravda?

Ano, bylo to nutné při scénách, kdy do vás narazí kouzlo a vy odlétnete do dálky. V těchto chvílích jsme na sobě měli lana, která se posléze v záběru vyretušovala. Používají se i v momentech, kdy vyletíte někam do výšky, takže to jsem se musela naučit. A dost mě to bavilo, mě teď vůbec hodně baví všechny kaskadérské kousky.

Takže si své kaskadérské prvky točíte sama, nevyužíváte kaskadérů?

V téhle pohádce jsem si kaskadérské kousky dělala sama. Tolik příležitostí jsem neměla, ale točila jsem i čínský film, kde jsem si něco mohla vyzkoušet. Střílela jsem z pistole a musela se naučit, jak ji rychle tasit a rychle vystřelit. Myslím si, že všechny tyhle věci, které se člověk naučí, poté může kdykoli použít a že je všeobecně dobré umět se hýbat.

K filmu zpíváte také titulní píseň. Byla to náhoda, nebo za vámi přišli autoři pohádky rovnou?

Kluci to napsali do scénáře, že Amélie zpívá, asi to tam nebylo úplně od začátku, ale přidali to tam a nakonec se z toho stala titulní píseň. Úplná náhoda to asi nebyla, ale vzniklo to přirozeně, rozhodně jsem si o to neřekla. Moc mě to potěšilo, protože ráda zpívám.

Už jsem vás slyšela zpívat dřív. Je to koníček, nebo se tomu hodláte věnovat víc?

Celý život jsem si myslela, že neumím zpívat, okolnosti mě ale donutily – respektive představení Amerikánka – k tomu, že jsem musela začít zpívat. A začalo mě to bavit, takže nevylučuji možnost, že se tomu budu do budoucna věnovat.