2°C
Báro, vy se v nadcházející sezoně objevíte na Prima Cool v jejich prvním autorském seriálu. Můžete k tomu říct něco bližšího?
Je to seriál Po hlavě a já tam hraju slečnu Lucii. Je to jen epizodní role, ona se tam zjeví jako femme fatale, vezme si, co potřebuje, a zase zmizí.
Seriál podle ukázek vypadá jako pořádná divočina. Co si o tom projektu myslíte?
Je to svým způsobem ojedinělý projekt, protože humor v něm je hodně na hraně, dokonce jím mohou být někteří značně pohoršeni. Je to velmi suchý humor, který já osobně mám moc ráda, takže své diváky si to určitě najde. Není pro každého, ale specifické publikum, které má rádo humor – jak jsem již řekla – na hranici únosnosti, ho ocení.
Vy jste jednou z hlavních postav i v novém a velmi úspěšném seriálu Slunečná. Počítali jste na začátku, že se takhle chytne?
Vůbec, ale samozřejmě že jistá míra sledovanosti se očekávala, především v začátku, kdy jsou lidé zvědaví na novinku. Ale že to takhle zůstane, a dokonce sledovanost poroste, to nikdo nečekal a máme z toho velkou radost.
Vy tam hrajete hroznou potvoru. Odráží se to už třeba na reakcích lidí na ulici? Ono se to u úspěšných seriálů hercům dost stává.
Zatím se mi to neděje, ale bojím se toho. Už když jsem roli přijímala, tak jsem měla strach, ale snažím se přes sociální sítě ukazovat co nejvíc to, jaká jsem doopravdy, aby měli lidé srovnání. Myslím, že je to hezké zjištění, že nejsem Sylva, ale Bára, a musím říct, že reakce jsou prozatím pozitivní, protože lidi baví kontrast mezi sestrami. Uvidíme do budoucna, ona totiž Sylva ještě trošku přitvrdí, tak snad nedojde k nějaké újmě.
Když hrajete povahu takhle rozdílnou od té své, hraje se vám to lépe, než kdyby vám postava byla více podobná?
Na začátku jsem se bála, aby mě lidi nebrali jako Sylvu, tak to bylo mnohem těžší. Pořád jsem v ní hledala nějaké dobro a snažila jsem se ji jako dobrou hrát, ale čím víc v seriálu přitvrzuje, tím méně prostoru pro to je. Pustila jsem si ji v tom případě trochu víc k tělu, podala si s ní ruce a řekla jsem jí, že na place budeme kamarádky. Od té doby si to mnohem víc užívám.
Dneska jsme se sešly v Národní technické knihovně a mám pocit, jako bychom byly najednou zpět ve školních lavicích. Jaká jste byla studentka? Vy jste studovala obchodní školu, že?
Na obchodce mi to šlo dobře, ale všichni věděli, že to nikdy nebudu dělat. Byla jsem hrozný čert, neustále jsem o sobě musela dávat vědět. Povídala jsem si o hodinách i s učiteli, a to málokdo snese. Zkrátka mě všude bylo plno, nicméně výsledky tam byly. Jsem moc ráda, že se dnešní tisková konference odehrává tady, protože mám hrozně ráda vědu a je mi to blízké. Kdybych se ohlédla zpět a mohla bych říct něco svému mladšímu já, bylo by to: „Uč se, jinak toho jednou budeš litovat!“
Vy sama máte spoustu autorských projektů, jeden se týká právě objevování mladých českých vědců, nepletu se?
Chystám sérii minidokumentů, ale je to vše ve fázi příprav. Nyní jsem to musela trochu upozadit kvůli Slunečné. Práce je dost, mám ještě další věci, ale pomaličku bych se k tomu chtěla vrátit, chtěla bych natočit první díl někdy na jaře.
Kdybyste si měla zvolit svůj vědecký obor, ve kterém vyniknete, který by to byl?
Buď by to byla biologie, nebo astrofyzika, ale na tu nemám, protože nespočítám skoro ani jedna plus jedna. Baví mě o tom teoreticky číst a objevovat to všechno, takže by to byla asi taková nějaká oblast.
Když máte volno, vyplňujete ho studiem a četbou?
Můj záběr koníčků je docela široký, takže když mám volno, tak se střídají cvičení, jóga, čtení, moc ráda také sleduji filmy a seriály a moc ráda cestuji. Nejraději spojuji život, umění a vědu dohromady, protože si myslím, že to spolu úzce souvisí.
Co byste si ráda splnila v tomto roce a na co se těšíte?
No toho je! Určitě bych si v létě chtěla dodělat potápěčskou licenci, na to se strašně těším. Také bych, jak už bylo řečeno, ráda započala realizaci dokumentů o mladých českých vědcích žijících ve světě. Navrch k tomu ještě autorská tvorba a ekologický projekt, je toho hrozně moc. Jsme na začátku roku, jsem ráda, že se to všechno rozjíždí, ale je to ve fázi, kdy o tom raději ještě nechci mluvit. Strašně se těším, až budu moct.
