Co vám proletělo hlavou jako první, když jste na těhotenském testu našla dvě čárky?
Bylo to překvapení, že to přišlo tak rychle. A byla to radost, velká.

Chtěli byste po chlapečkovi raději holčičku, nebo třeba dokonce dvojčata?
Zdravého člověka! To je zásadní. Všechno ostatní je nepodstatné. V životě jsem se už naučila nekreslit si budoucnost podle svých představ, ale přijímat to, co je mi dáno. To je nejlepší strategie na to, jak zůstat v klidu.

První porod byl komplikovaný. Nebojíte se, že se to bude opakovat?
Hladký tedy rozhodně nebyl. Dlouho jsem přenášela, už jsem byla opravdu daleko, nakonec se porod vyvolával, pak dlouhé hodiny nepostupoval a s lékaři jsem vyzkoušela všechny možné medikamenty zakončené rajským plynem, abych mohla rodit přirozenou cestou. Díky tomu ale nemám žádné trauma. 

Chystáte teď kvůli druhému miminku nějaké větší změny? Třeba stěhování?
Neříkám, že by se nám stěhování do většího nelíbilo, ale momentálně k tomu důvod nevidím. Stěhování by byl jen zbytečný stres. Chci si užít to, co je teď. A stejně jsme všichni pořád pohromadě. Nikdo není nikdy sám ve vedlejší místnosti.

Nora Fridrichová: Kluci na základce komentovali můj hrudník, proto se celý život hrbím

Předpokládám, že miminko pokřtíte stejně jako prvorozeného syna. Co pro vás vlastně tento obřad znamená?
Neumím si to bez křtu vůbec představit, asi bych měla pocit, že dítě není úplné, že je tak nějak nahé a zranitelné. Křtem totiž dáváte dítě pod boží ochranu, projevujete tím důvěru v Boha. Je to krásná a dojemná událost pro nejbližší rodinu a pro rodiče samotné je to takové oficiální uvedení dítěte do pozemského světa.

Takže po křtu víte, že dítě je pod ochranou?
Přesně tak! Obřad bude probíhat samozřejmě v kostele a my dáme dítěti také druhé jméno, což bývá v Čechách zvykem. Na Slovensku, kde jsem se narodila, zůstává většinou jen to rodné, ale mně se to druhé jméno moc líbí.

Už jste přemýšlela o tom, kde a jak budete brát čas na sebe?
Nic si nechci dopředu představovat, je to zbytečné. Nemám ani zdání, jaké to bude se dvěma malými dětmi, jaké to druhé miminko bude a jak to bude vnímat Tobiáš. Ale přežily to ostatní ženy, přežiju to i já. Mateřská láska je silnější než jakýkoli diskomfort v roli rodiče. Tak to prostě je. Děti zároveň vnímám jako část mě samotné, takže čas věnovaný jim je jako čas věnovaný mně. Je to jen otázka pohledu. Toho, jak si to v hlavě nastavíte. Navíc děti nakonec vyrostou a času bude zase dost.

Zora Jandová: Mám před sebou ještě pěkných devadesát let

Co natáčení seriálu, přizpůsobí se role vašemu těhotenství?
Nijak zásadně, budu teď pár týdnů jen trošku kulatější. Ale už je stejně naplánováno jen pár posledních natáčecích dní, pak zůstanu doma.

Jak dlouho odhadujete natáčecí pauzu? Necháte to plynout?
Uvidím, jak na tom budu, jak vše budeme zvládat. A pokud půjde vše hladce, tak si myslím, že se třeba po roce nic nestane, když pár dnů v měsíci na dopoledne odejdu a z mámy bude zase na chvíli herečka.

Celý rozhovor najdete v novém čísle Blesk pro ženy, které seženete na stáncích nebo si ho můžete objednat v tištěné či elektronické podobě ZDE >>>

Zorka Hejdová: Nosit diamanty je trochu stresující

Michaela Kuklová: Žárlila jsem tak, až se mi chtělo omdlít!