2°C
Na toho pravého jste čekala strašně dlouho. Nebála jste se, že to nevyjde?
Bála. Dokonce jsem v jednom rozhovoru říkala, že už se mi možná manželství a dítě ani nikdy nepodaří. I když totiž někoho potkáte, tak to trvá, než se pořádně poznáte, než vám dojde, že jste pro sebe ti praví, než spolu začnete žít, natož než si pořídíte dítě. Naštěstí to s manželem šlo vlastně dost rychle.
Jak rychle?
Potkali jsme se v červnu 2011 a další rok v zimě mi řekl, že ví, že mi není málo a že chci děti. Už na podzim se nám povedlo vyčarovat Marušku.
Spousta žen říká, že potkaly partnera, až když ho přestaly hledat. Měla jste to podobně?
Ani nevím. Nikdy jsem nemusela nějakého muže dlouho hledat. Jsem hodně otevřená, mám povolání, kde pořád potkávám nové lidi, tak to jde docela snadno. Navíc jsem nikdy neměla na muže velké nároky. Vidím u kamarádek, že jim vadí, když po sobě chlap neumyje umyvadlo nebo hodí na podlahu ponožky. I drobnosti jsou problém. Pro mě ne. Jsem nekonfliktní člověk a vyjdu v podstatě s kýmkoli. Navíc je důležité umět si správně přát.
Co jste si přála vy?
Jednou jsem si přála muže, který mě bude milovat, nebude závislý na mých penězích, bude kamarádský, bude mít rád mou rodinu i přátele a bude chtít mít děti. A to se splnilo. Akorát jsem si zapomněla přát, aby byl volný. Takže mi přišel do života ještě nerozvedený muž, což dlouho nevydrželo.
Ale teď máte toho pravého, spoustu práce, přátel, krásnou dceru…
Je to opravdu jedno z nejkrásnějších období mého života, i když se staly ne úplně příjemné věci, ale o nich zatím nechci mluvit. Možná časem. Věřte tomu, že i já se potýkám se smutnými událostmi, které mě trápí, jen je neventiluju.
O smrti svého bratra jste se prý dozvěděla, když jste stála na pódiu. Neumím si představit, že bych v takovou chvíli dokázala fungovat.
Dozvěděla jsem se to hned po koncertě, okamžitě jsem se sesypala a skočila do náruče prvního člověka, který šel kolem mě. Chudák, nevěděl, co se děje. Když jsem smutná, tak hodně brečím a pořád o tom mluvím. O smrti bráchy jsem vyprávěla i cizím lidem. Jakmile se se mnou dal někdo do řeči, mluvila jsem o tom. Myslím, že je to zdravé. Jedna senzibilka mi řekla, že se mi nemoci vyhýbají, protože ze sebe těžkosti vykřičím na pódiu a neudusím je v sobě. Ale mám to tak i s radostí. Když jsem šťastná, klidně jedu v tramvaji a nadšeně všem vykládám, že se chystám třeba na dovolenou.
Jaká bude vaše talkshow?
Přesně to pojmenovala moje kamarádka, která říká, že to bude taková feelgood show, což znamená něco jako cítit se dobře. Můj pořad bude hlavně o dobrém pocitu. Vždycky mám ve studiu dva hosty, kteří mají něco společného. A každému z nich přijde jako překvapení ještě další tajný host. Někdo, kdo je potěší. Víte, jak těžké je skloubit, aby měli všichni čas, a utajit, koho jsme pozvali, aby to bylo fakt překvapení?
Na pořadu spolupracujete s exmacechou. Není to už trochu divné?
To je na tom nejlepší. My se známe, ona ví, co mám ráda a co je u mě přes čáru. Už jsme spolu před třemi lety spolupracovaly a máme spoustu společných známých, takže víme, jak s nimi mluvit, co si na ně připravit, na co budou slyšet… A Martinu mají lidi rádi a ani se mnou nemají špatnou zkušenost.
Jak vypadá váš společný den?
Sedneme si u mě doma, uvaříme si čtyři kávy, každá máme otevřený počítač a říkáme si navzájem nápady. Přemýšlíme, koho pozvat, jaké překvapení by host ocenil, co by rád vyzkoušel, jakou má rád písničku… Je to hodně práce a my si skvěle rozumíme.
Celý rozhovor s Martou Jandovou najdete v novém vydání magazínu Blesk pro ženy, který seženete na stáncích. Nebo si ho můžete v elektronické či tištěné podobě objednat v našem iKiosku ZDE >>>
