Jste někdy naštvaný nebo nervózní?
Snažím se nebýt. Když je někdo naštvaný, kazí si život. To já nechci. Mám pohodovou rodinu. U nás jsou problémy vzácné. Občas se musí objevit, ale spíš jako koření, ne na denním pořádku. I pro zdraví je to dobré. Nervy a problémy, které si děláme sami, nás ničí. To je ta rakovina, která zabíjí. Takže buďme pozitivní, smějme se, na všem špatným se dá najít něco dobrýho.

Není těžké udržet si takový optimismus?
Vyhledávám prostředí, které má předpoklady být pozitivní. Chci, aby byli lidi v pohodě a mě to s nimi bavilo. Pak jde všechno mnohem líp.  

Ale v práci si kolegy nevybíráte…
Já ano. Když se objeví blbec, tak s ním prostě dělat nebudu. Stačí jeden takový člověk a může narušit celou atmosféru. Takže já se prostě blbcům vyhýbám. I v práci.

Dělíte spravedlivě čas mezi rodinu, vztahy, práci a koníčky?
Mám to štěstí, že mám práci, kterou se i bavím, takže vlastně jo. Jen rodina mě občas moc nevidí. Ale i s ní se snažím trávit společný čas. Dětem samozřejmě patří celé prázdniny. Dokud jsou malé, a vlastně i až vyrostou, se jim chci věnovat.

Nezapomněl jste na svou ženu?
Asi před rokem jsme zavedli společné středy. Každou máme pro sebe, děti hlídá babička a my jdeme do kina, na masáže, na večeři. To je ideální.

Jste spolu patnáct let…
Šestnáct jako partneři a třináct manželé…

Psycholog Pavel Rataj říká, že po patnácti letech manželství už nejsou žádné velké výkyvy, ale občas problémy probublávají. Souhlasíte?
Máme štěstí, že jsme oba vůči druhému hodně tolerantní. Oba máme svoje mouchy a víme, že s nimi nic neuděláme. Už jsme se přes ně dokázali přenést. Když se smíříte s chybami partnera, můžete řešit jen banální problémy, které vás vlastně nijak zvlášť nezatěžují. Vystihla to moje žena, která si ve chvíli, kdy prožívala nějaký problém, napsala na papír plusy a minusy vztahu. Když převažovaly plusy, tak se nad některé věci povznesla.

Umíte se ještě dneska kvůli něčemu pohádat?
Samozřejmě. Teď jsem byl pět měsíců zavřený ve zkušebně, vracel se domů večer, tak jsem ani žádné chyby neviděl. Ale pak se zastavíte, máte čas, a tak začnete vytahovat různé věci. Upřímně, není špatné na problémy poukázat a zjistit, jak z toho ven, a udělat to tak, aby byli spokojení oba. Je to o komunikaci, a na to jsou skvělé právě naše společné středy. Vztahu prospívá, když si jeden den v týdnu sednete a řeknete, co ano a co ne.

Nenaštve vás, když vám žena něco vytkne?
Vůbec ne. Počkejte, abyste si nemyslela, že během společného dne pořád něco řešíme. To ne. Ale je to jeho součástí.  

Umíte být romantický?
Ano a vím, že je to potřeba. Ale je to jako s chválením, nesmí se to dělat moc často.

Kdy jste naposledy udělal nějaké gesto?

Třeba po premiérách patří poděkování a květiny i mé ženě. Občas jí poděkuju přímo v divadle před diváky. Nemá sice ráda tolik pozornosti a vždycky trochu nadává, ale vím, že jí to udělá radost. Uvědomuju si, že bez své ženy bych nebyl ani na jevišti takový, jaký jsem. Je to i její zásluha a vlastně celé rodiny. 

Více o tom, jak žije Michal Dlouhý, najdete v novém vydání magazínu Blesk pro ženy. V prodeji je od pondělí 15. července na novinových stáncích nebo on-line na iKiosku ZDE >>>