Kdyby vznikly Manželské etudy o životě vaší rodiny, jaký by to byl dokument?
Takový film by byl asi nuda, protože u nás se naštěstí moc dramat neodehrává. Naši jsou spolu i po dvaačtyřiceti letech stále šťastni, já s bráchou jsme spokojení a máme se rádi. V dospívání jsme si psali oba deník a tajně četli, co si píše ten druhý. Tajemství mezi námi neexistovalo. Tomáš byl odmala můj ochránce, a je dodnes.

Jste vzorná rodina, která by mohla jít jiným příkladem?
Jsme trochu nestandardní klan, protože bydlíme všichni ve stejném činžáku v Praze na Letné, jen každý v jiném patře. Máme soukromí, ale zároveň o sobě v tom dobrém slova smyslu pořád víme. I chalupy máme všichni blízko sebe. Občas se scházíme u společného oběda a povídáme si. Čas strávený v klidu se svou rodinou je podle mě to nejcennější. Ale jako celovečerní film? Nevím, koho by bavilo na to koukat.

Navázala jste na mámu a natočila další Manželské etudy. Proč?
Rozhodnutí ve mně zrálo delší dobu. Jako malá jsem na Etudy doma na videu koukala pořád dokola. Pak přišel zásadní zlom v mém životě, kdy jsem se rozhodla opustit práci, která mě živila, a založit si vlastní produkci. Přemýšlela jsem, co všechno bych mohla dělat, a spolupráce s mámou byla přirozená. Sama mi nabídla, abych produkovala její filmy. Už tehdy mě napadlo, že by bylo zajímavé pokračovat v Etudách s novou generací. S mámou jsme přemýšlely, kdo by je režíroval, a než někomu vysvětlovat, co a jak chceme, přišlo nám nejpřirozenější, abych se do toho pustila sama, když už mám ten formát „pod kůží“.

Taťána a Ondřej Gregor Brzobohatí: Chodíme na terapii, abychom udrželi vztah

Máma nové páry režírovat nechtěla?
Podle ní jde o generační téma a ptát se v šedesáti, proč se berou třicátníci, by nebylo pravdivé.

Vy jste zase nechtěla točit totéž, co máma.
Potřebovala jsem čas, abych si k dokumentům sama došla přes produkci reklamy a festivalů. A stejně mě těch celých sedm let svazovala obrovská zodpovědnost i za mámu a děsím se titulků na téma "když dva dělají totéž, není to totéž".

Pro Etudy jste se rozhodla před osmi lety až krátce před třicítkou…
A v pravý čas, protože jsem se úplnou náhodou ocitla ve stejném věku jako páry z mých filmů. Hledala jsem je stejně jako máma před více než třiceti lety. Nechala jsem na sebe kontakt na matrice v Praze 1, zda by se mi ozvaly dvojice, které se chtějí brát. Kdybych se rozhodla dřív, našla bych tam starší páry, kterým bych nerozuměla, a naopak později bych zase točila s o dost mladšími. Přijde mi důležité, že všem bylo okolo třiceti, jako mně.

Celý rozhovor s Hanou Třeštíkovou si můžete přečíst v novém čísle časopisu Blesk pro ženy. Seženete ho na novinových stáncích nebo si ho můžete v tištěné i elektronické verzi objednat ZDE >>>

Autor: archiv

Proč je vztah se starší ženou někdy lepší? Muži prozradili, co je na nich přitahuje